Nestraš se

Aby tvá tvář byla celá bílá. A tvé slzy. Zamilovat se, jak je to prosté. Nic, co by tě mělo překvapit. Ta prostá přirozemnost tvé chůze. Jsme tak černí opeření lehce do modra. A nikdo si mě nevšimne. Mít tak jeden druhého. Věci se přece musejí nějak stát. Je to něco obyčejného v zajetí všednosti. Pokousanému od blech. Ty jedna květino, jak ti to jenom říkají? A pak ten pocit,že někdo ve tmě stojí za tebou. Nestraš se. Vracím se v myšlenkách na místo, ale to místo už je pryč. Už nikde ani v představách není. A hudba se promnění a i ty jsi celá posmutněla. A denní světlo a tvůj smutek. Je to jak okrást mrtvého. A bláto, dešťová voda. Plamen co hladí oči svým světlem. Kapka rosy kapka potu kapka krve. Východ slunce, další východ slunce. A trychtýř v rukou anděla. Když už teď zrovna nejsem akční hrdina, ale něco akčního jsem byl přece. A nikdo si mě nevšimne. A to světlo nad krajinou. To světlo z podmraků. Mě odevšad vytrženému. A vidím dál, než můžu dojít? Jen se tak dívat, jaké to je. Jen tak dýchat, když už vyjdou hvězdy. Ty naše prosby sliby a tajemství. Tady to ale není konec světa. Co říkáš otevřeným dveřím? Je to křižovatka. Tak tady v tichu a kouři, ukaž mi jak vypadá naděje. Nahmatej místo, kde se mě dotýká.

---