IX.

Zase ti neřekli viď   klidně zůstaň Létó

pokud chceš   natřásej se do větru

zažívej odřezky kuřat   čepel partitury sjízdných songů

večer pronikej štěrbinou únavy a jako nepředstavitelný se směj

hlavně nepodlézej panice     on ti to ještě neřekl

ale poslouchej mě

nikam nemusíš     vyškubat veškeré ochlupení

však musela bys při soužití s lénem chrupu v potýkání

raději spolikám šum města a rozmažu ulici starou

ty budeš odstřelovat zvony     překřikovat klevetníkův zmar

oba se budeme smát

nakonec zbude    pár světově ustrašených stran

s rozkrádající se linkou pole

a s nebem, jenž se mu bude   náramně podobat

 

 

 

 

přes hodiny přešlapů nakonec     dojdou s účtem ke stolu

tím lehce ztratíš přirození     v úžas sklenici vody

změníme tvar

-  slovem oddrolí    zapomene nevyřčené

ty představy nejcennější     utápěny se vpíjí

ve svrchovaně lidském    kameni, hoře

a nakonec pohoří     kde žijem co je

 

kolik je výrobků a kolik přírody   divadelní ať excelsiorové řeknou

Létó, pokud chceš bejt k čemu tak nestuj

svět je tanec pouště nemít a není   pralesy ztraceného času

a studené ostrovy ubikací

---