Fyzikálně-magická-magořina o telepatickém sygnálu

~~     V této kapitole bude nejprve povídání o lidském chápání. Objeví-li se nová složitá věc, z které vyplývají pozoruhodné logické zákonitosti, které do sebe zapadají jak kolečka mechanismu, který funguje a zároveň ukazuje složitosti světa a vesmíru, nemusí všichni hned vědět a chápat, co je to za věc.  A tak pro mnohé to může být jen barabizna, plná kol a koleček, z které se ozývají pravidelné rytmické zvuky. Je to taková hádanka. A i vy se můžete pídit, co je to a najít na tyto otázky odpověď. Časem si lidstvo ale vytvořilo vysvětlení, které se dá říci jedním výrazem, který vše vysvětluje. A už tedy kápneme božskou. -- Je to středověký orloj -- . Jeto například orloj na Staroměstském náměstí v Praze.  Ukazuje nejen čas, ale i polohu nebeských těles na obloze. Každou hodinu se objeví i Kristovi apoštolové a smrtka tahá za zvonec a zvoní hranu. Je to pro všechny známá věc V této kapitole a vlastně v celé knize Bouře v mozku průzor věků  se objevují  náčrtky dá se říci  skoro  nové  neznámé  věci,  pro kterou  si lidstvo  ještě nevytvořilo ten ozřejmující vše vysvětlující název. A tak bychom tuto neznámou věc mohli prozatímně nazvat magickým orlojem. V knize jsou popisovány jeho fungující části. Ale i místa, kde stál. Město i krajinu okolo tohoto města, kde orloj odbíjel. A pokud to zrovna není o orloji ale o krajině, je to pak o hodně lehčí čtení. Jedinou noční můrou autora je, aby ten magický orloj byl popsán srozumitelně a pochopilo ho co nejvíc čtenářů, což není vůbec jednoduché.
     A teď jedna otázka. Ví někdo, jaká síla a jaká energie poháněla ten středověký orloj? Jen se zkuste zamyslet a ne jen rutinně číst.
     Nový magický orloj je ale poháněný silami ještě záhadnějšími. A přijít na to jistě uznáte, není jen tak. Je to fyzikální otázka. Ten středověký orloj je poháněn gravitační silou a gravitační energií pohybující kyvadlem a tlačící na závaží a převody.
     U toho magického orloje musíme rovněž zabrousit do fyziky. Jednou budou fyzici říkat, že náš svět je jednotný celek a svazek prostoru, času, hmoty a energie. Kde ale sídlí energie? Podle Einsteina je to ve hmotě podle vzorce: energie se rovná hmotě násobené rychlostí světla na druhou. Teď si ale trochu zafantazírujeme. Ta energie v interakci s hmotou vystupuje ještě jinde a to v energetické dimenzi, do které hmota vrhá svůj energetický stín. … Tento stín v další dimenzi jsou někteří lidé schopni vnímat. A někteří s ním i pracují. Jsou to třeba léčitelé, kteří sice léčí, ale zatím žádné fyzikální vysvětlení není. Sice se hovoří o sugesci a navození samoléčení, jak ale dokážou vnímat celé tělo pacienta a i to, když je něco v nepořádku. Je to opravdu záhada. A záhada je i to když svou energií ovlivňují léčení a někdy je to jen myšlenkou. Jsou to záhady, které se dají vysvětlit právě existencí této energetické dimenze, do které veškerá hmota vrhá svůj energetický stín.

     To co bude v kapitole následovat je jen ukázka toho, jak se třeba tato energetická dimenze projevuje a jak funguje. Objeví se zde několik stavebních kamenů a několik koleček k mechanismu, který začne pracovat a vydávat tak svoje svědectví k následujícímu příběhu.

     První stavební díl je následující: Asi před čtyřmi roky Jirka slyšel v rozhlase zajímavý rozhovor. Na časové ose by to byl zářez tak kolem roku 2008.  Mluvilo se o magii a telepatii s manžely Havlovými. Tedy s bývalým prezidentem Václavem Havlem a jeho ženou Dagmar. Nejprve promluvila pár slov Dáša a pak se ozval i Václav Havel. Prý se na toto téma bavil i s Dalajlámou. Telepatii prý moc nevěří, ale že zkusmo vyslal telepatický pozdrav či signál. Ten, kdo ten telepatický signál přijímal od Václava Havla osobně a dál posílal, prý řekl: „Signál možná půjde pomaleji, ale nebojte se, určitě dorazí:“
     Dále Václav Havel řekl, že signál byl určen jakémusi  Džordžovi.  Nic určitého o něm neví, snad jen to, že to bude nejspíš spisovatel. Třeba o tom i něco napíše. Jirka se o tomto rozhlasovém rozhovoru zmínil i panu Fer…  A ten říkal, že tento rozhovor rovněž slyšel. Jirka tak dostal potvrzení, že se to skutečně vysílalo a že se mu to jen tak nevylíhlo v hlavě.

                                                                                                                                     54/2012/2

     Další kolečko, které pak zapadne do soukolí orloje je následující: Má-li někdo schizofrenii, mohou se u něho vyskytnout „hlasy“. Jsou to takzvané sluchové halucinace a člověku se zdá, že někdo mluví.  Existují však i jiné záhadné vjemy. Není už to sluchová halucinace. V uších nic nezní. Ale hovor se zobrazuje přímo v hlavě jako živá představa. Jirka se na to ptal své psychiatrické lékařky Zr… Ta mu řekla, že to jsou sluchy.
     A následuje další díl skládanky.  Když Jirka chodil na vysokou, oslovovali ho spolužáci a kamarádi opilci přezdívkou  Džordži. A i literární jméno Džordž J.S. ledasco naznačuje.

     A teď jak to vlastně bylo: Jirka dost často poslouchal rádio v kuchyni. Byl to přijímač po tetě  Málči. Za ty roky už dostal hodně zabrat. A to také tím, že s ním několikrát Lenka praštila o zem, aby dokázala, že nechce poslouchat žedné drnčení. Tak tam šlo pak naladit jen pár stanic. Většinou tam byl Petrov a sem tam něco jiného. O další ladění se Jirka už raděj nepokoušel, aby rádio neodešlo úplně. Jednou se z rádia ozvala zpráva, že zemřel bývalý prezident Václav Havel. V následujících dnech se vysílaly reportáže z jeho pohřbu a různá zamyšlení nad významem a odkazem tohoto muže. Jirka v té době psal kapitolu o procházce budoucností. Byly v ní zmínky i o telepatii a zaseklé telepatické poště. To všechno nějak zapůsobilo a tak začal na Havla a lidi, kteří ho obklopovali myslet.  A co se nestalo. V hlavě a mysli se Jirkovi začalo zobrazovat pozdravné povídání Dáši Havlové. Nejprve to zkrátka byla ona. Asi proto, že snad jsou ženské upovídanější.
Jirka si to vysvětloval tak, že se mu v hlavě zobrazuje, to co někdy někde slyšel. Říkal si běžná záležitost. Ale za nějaký čas se ozval i Václav Havel. Jirka už si nepamatoval slova. Měl jen tušení, že to začínalo slovy: „Ahoj Džordži“. Jinak to byl takový nepřipravený projev z hlavy. Byl občas přerušovaný přímo typickým způsobem, jak to u Václava Havla známe.  A Jirka věděl, že od nich dostal telepatický vzkaz, který došel až po Václavově smrti.

     Možná, že mnozí to budou brát jako neskutečnou věc či jako nehorázný výmysl a budou se na to všechno dívat jako na barabiznu  skolečky. Ale možná, že někdo alespoň v podvědomí zaslechne  klapání tohoto záhadného magického orloje, který funguje na principu existence energetické dimenze, kterou mají všichni mágové, léčitelé a psychotronici v malíčku.
Co když navíc existuje důkaz pravdivosti: ta nahrávka z rozhlasu.

Zbývá tedy odpovědět na otázky:

     Byla to blamáž autora, výplod chorobného mozku, nebo realita?

     Kde je pravda?