Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRychlé šípy vládnou zemi
Autor
Pan Ryback
Jsou odvážní, vtipní a z pohledu člověka přesáhnuvšího patnáct let nejspíš pořádně naivní. Přesto jejich autorovi nelze upřít vydatnou snahu svézt na správnou cestu co nejvíce chlapců (myšleno bez ironie i jakékoliv souvislosti s chlívárnami). Jaroslav Foglar stvořil Rychlé šípy, které jsou i po letech symbolem přátelství a dobrých mravů.
Takových mravů, které v očích nejednoho současného obyvatele naší české kotliny chybí v patrech nejvyšších.
Jak by asi vypadalo, kdyby se lídry politických stran stali právě tito pánové, napadlo mě v neděli, když jsem předváděl zaznamenání hodnou akrobacii s vysavačem. A u přežvykování důkladně naklepaného řízku z toho vzešlo toto...
„Takže pánové,“ jal se slova Mirek Dušín, toho času předseda vlády. „Situace je zlá. Opoziční sdružení Vontů nabírá mezi lidmi na síle a naši kritici na hlasitosti.“
„Populisti, ale není se co divit,“ vstoupil do diskuze ministr financí Jarka Metelka. „Příčinu vidím zejména v nepovedené privatizaci bobříků, za něž jsme dostali velký kulový.“
V tom do stolu bouchl Červenáček se slovy, že vina je právě na Metelkovi, že to jako šéf pokladny neměl nikdy dovolit a že by bylo správně rovnostářské, aby pořádně zdanili každého, kdo má pět a více bobříků. Nejlépe, aby čtyři z pěti odvedl státu. „Protože kola dějin se nepřestanou nikdy točit a přežije jen stát vedený pevnou rukou,“ argumentoval rozhodně a posunul si do čela rudou lodičku.
„To nikdy neprojde,“ mávl rukou vládce resortu kultury Jindra Hojer. „To by to musel tuhle Jarka nějak protlačit přes ty své plátky. Kolik už jich vlastně máš?“
„Před volbami jsem koupil Tam Tam, Mladého Hlasatele i Vpřed. Jestli mám tlačit, pak jedině nějak nenápadně. Jednou jsem zavolal do redakce, aby kluci věděli, s kým mají tu čest a byl z toho pěkný bugr. Jsem se musel alespoň na oko omluvit. Pokusím se. Ale vlastně ne: Já to prostě udělám!“
„No a co se ještě pro jistotu domluvit s Dlouhým Bidlem?“ navrhl Rychlonožka, ministr školství a tělovýchovy. „Po tom, co se mu kvůli vekslování rozpadlo Bratrstvo kočičí pracky, teď sice bydlí někde v Monaku, ale jako lobbista je výborný. Dosáhne fakt daleko. Podařilo se mu dokonce zařídit, aby se v Evropské Unii směl vytahovat ježek z klece pouze při úplňku a po dvaadvacáté hodině.“
Ozvalo se uznalé pobrukování, které přeťal až premiér Dušín. „A co kdybychom jako vstřícné gesto, že jsme tu pro lidi, něco postavili? Něco, o čem by se hodně mluvilo a dlouho se na to nezapomnělo. Něco, co by se stalo symbolem dnešní doby...,“ oznámil.
„To je dobrý nápad. Je na čase pořádně prorazit. A mohlo by se to jmenovat třeba po mojí čtvrté ženě,“ přikyvoval Metelka.
A tak vznikl tunel „Blanka“.