Matějova ukolébavka

Hoď mi lano Matěji
postav židli na zem
dej mi prosím naději!
marně ducha hledám
který by mi slíbil věrnost
za tu úzkost kterou chovám
v lebce zohavené světlicemi
nevím co je bolest
ale zažil jsem slast v kostele
slyšel výkřiky roztoužené z postele
jména jsem už zapomněl
ale měla dlouhý knír
a sestřih na papouška
a šeptala mi do ouška
že v Knize mrtvých našla polostín
který ji do srdce vrazil klín
a já zase musel myslet na ni
měla prý teď nabídku k páření
od známého karibského lachtana
přestavte si že u toho chrochtala
když pravila mi (skoro) děkuji
můj klín má vůni orientu
zapomeň na něj
vždyť nejsi tu.