Štědrý den

Voníš jako chleba rozlomený ve dví
tramvaj zvoní ke mši stačí jen nalít víno
a hledám tě, jak slovo kde jsou rty mé nevím  
když si stíny tvoje pletu s horkou hlínou.

Kroužím tvoje boky, jež nesou moji tíhu 
jak kluk chytám rukou ňader bílé ryby 
z vlasů na mé tváři cítím hořkou myrhu 
a nevím, proč věřím sobě svoje sliby.

A vysoko jsem jako bych sbíral ptačí hnízda
anebo ten z přídě kdo první vidí zem 
jak má pevnina mraků a holubí přístav
je, co zdá se tady hořet jako snem.   

Snad brzy začne sněžit zima svá bílá pírka
z paží křídla až do tání budem spolu mít
a v krabičce zbývá být poslední sirka
na Štědrý den svíčku mrtvým zapálit.