Duhobravy

Svět jako oceán, pln modrého vzduchu.

Z dualit ukován z radosti a strachu.

Skoro jak kormorán, co nezná, co je obzor

Aurora zkrocená si mněla dávat pozor.

Tot barva oblohy, nachová barva míru,

voda a vzduch vše v jednom velkém víru.

...pod světlem dávno mrtvých hvězd.

 

Vše plané a plápolá i věčný oheň v nás,

co zimu vždy udolá a něžný je jak mráz.

Jak vločky z popela, co z vesmíru kanou.

Stigmata Venuse ve výhni nový planou.

V červení piruet věčného purpuru záře,

na ledu stojíme ,co hoří v rudé v páře

... jak insignie banalit

 

Kolem nás smaragdy v staletých stínech ticha,

koloběh života a plodné smrti echa.

V hlasitém šumění, vznáší se tisíce světu

a ptáci toulaví je zbiraji v letu.

Zeleň je přeměna, volnost a hlavně dravost.

Vodopád klidu, rychlost a radost.

... v šanc filigránů vektoru.

 

Teplo světla za zrcadlem a modly padlých pohanů

rozkvetlých jak pampeliška u potoka po ránu.

Horečka a barva dřeva, peklo slunce že zlata.

barva modřín, špendlík v klopě, nenávist i odplata.

Čtvrtá je to barva duhy, co po dešti zem namáčí.

snad z minulosti do budoucna jak pavučina v bodláčí.

... v granitovem exilu