Pohybovat se v souvislostech

S jakou lehkostí se pohybuje ve snech. Pohybovat se v souvislostech. Dosahujeme-li nějakého cíle. A pak jsme zklamáni. Zklamávání klamáni. Je nám lháno. Nedoceněni. A já, můžu jen málo a jsem nepatrný. Dívají se na nás zlaté hvězdy. Roztříštěnost myšlenek, nehmatatelnost pocitů. Zítřek-dnešek. Tep krve a po dechu lapání. Jsou jen všední dny. Sám do noci vyhnaný. Nic velkého, jen pod kopulí nebe malicherné plahočení. Bláto a vítr studený. Ptáš se, kde jsem? Pro lenost zavřeno. Tak kde je ten monument. To slovo, to tajemství. Ta rána mé bolesti. Hmatám chladnou dlaní tvé duté sádrové tělo. Ozvěny pískání. Je v tobě ozvěna moře. Tak pojď ruku v ruce klopýtat po dlažebních kostkách. Pro nás už jsou jen náhody. A stmívá se, světla lamp. Řeka, co nebe odráží. Jak dlouho? Nelze smířit se. Ukaž mi místo, tam kde se mě dotýká. Velká jasná azurová hvězdo. Bolest, se kterou se rodíme. Život je zrození. Pohybovat se v intervalu. Nahoru-dolů, tam-zpátky, nádech-výdech. Nikdy o nic nešlo. Jen to malé nic je vrženo někam. Kapka v moři. Zařvi do toho ticha. Do ticha tich. Jen hučení krve v uších a tikot hodinek. Zakrákání, noční proud. A krákorání. Rodíme se stále. Toulavá kočka. Oko a nebe. A pak se všecko proměnní. Co jsi čekal. Většinu toho času jsem seděl a mlčel. Někam se dívat, ale nic nevidět. Na tebe čekat, ale nic nevidět. V tom tichu. V tom uvadání a tmě. Květy se zavírají. Sůl.

---