Marginální zkurf

Sedím sám v baru, už odbývá půlnoc.
Nevadí, holek je tu pořád dost.
Počet panáků? Nevim, vidim jen svůdnost.
Najednou spatřím fakt dobrou kost.
Chvíle přemlouvání a už jsme u mě.
Připravím film a dva drinky ginu.
Dalších pár minut a jsem na vině,
nechám se chutí poddat jejímu klínu.
A nejsem Bukowski,
ale taky jsem myslel, že je to ta pravá.
Omlouvám se holky,
jsem jen další bizarně hroznej naiva.
Koukám, jsme v posteli a šukáme.
"Kdo je tvůj taťka?!",
jsem zvrhlej, jak nestydné.
Nejvyšší laťka.
Pár facek a jedno pěstí.
Oteklej ksicht a nadávky.
Možná jsem měl ještě štěstí,
k tomu hází podpatky.
Potom z ní jen vypadne;
když ještě byla malá,
Taťka si rád hrál když spala.
Doprdele, koho todle napadne?
Pardon že se směju.
Spletl jsem se a já za to asi můžu,
že její krásu kryju.
Stejně mi chutnala a rád lížu.
Zase další zklamání.
Radši zas dám panáka 
a k tomu si pustím Stmívání.