Gulášovka

S kamennou tváří přijala

ode mne květiny

plné onomatopoických interjekcí

a také strachu ze jmen,

pravdy a lhostejnosti.

Sevřen v pěsti držím klam

o který se opírám vždy,

když selžou mé příběhy

o naději,

o spasení.

Nezbývá mi než se klamat,

když dotýkám se mramoru

bílých tvých lící naposled,

že jejich chlad mě nemrazí,

že teplo mám v srdci

jak v gulášové polévce.