Sni dobře

Slova, která opakováním ztratila smysl. K lidské duši. Poměr, vzdálenost. A pokusit se dotknout, ale nesahat. A voda hladí. Co všecko je v plameni, slunce je v plameni. Nekonečno. Bože, život. Znavenému marností, když selhávám. Po hrdle rozběhne se kapka. Když stojím já před Tebou. Hrdinka. Milovat. Trocha krve. Všeho je mocný, sen malého chlapce. To velké, tolik tušené. A vzdálené. Ale Ty, věčná, tady a teď. Sni dobře. Ti, co mají oči otevřené. Skryté slunce. Svět ve světě, pod světem. Jen silueta, trocha větru s trochou popela. Je jako cestovatel v čase. A ty se nestrachuj, neoddávej beznaději. Zůstaň u mě. To pro Tebe dnes sněží. Ani nevíš, co v tom všecko je, když se zvedne vítr. Ty symboly velkého slunce. Je každá touha naivní? Je opravdová krása odrazem pravdy? Je moudrá? Když v té černé beztvaré prázdnotě zasvítí zlatá tvář. Je to pocit, který Tě naplní. Je to něco, co zahlédneš, co zabíjí. A slunce je nemluvně.

---