Tak nedej zahynout

Chraň od zlého. Odněkud někam. Ten chlad, to chvění. Něco si pamatovat. Když za barem sedí dvě směny. A já ten, co se křižuje. Ten, který ukazuje sám na sebe. Když je plno, jen někde. Tam někde, tady někde. Pád z velké hloubky. A tlumené výkřiky. Slzy do polštářů. A ty hvězdy, ty když se ukážou. Tak jít, dlaně sevřené zaťaté v pěsti, studenou zkřehlou nocí. A ráno je zlodějka mého odevzdaného nebytí. Noci tlení noci hniloby. Šepot náhlé výbuchy smíchu. Laciná melodie z rádia. Kouř cinkot sklenic, pivo a vodka. Bezejmennému. Časem jsem neběžel. Už neprší. Člověk na hraně. Mág ďáblem posedlý. Rytíř a hvězda. Mořeplavec, v malém baru, a modrý motýl. Svět ducha, Země svatá, není z pohádky. Je živá, tak pravá, naplněná mlžnou párou. Peklo tomu kdo ji hledá. Nebe tomu, kdo ji našel. Nikam jsem neodešel, a přece vzdálil se tolik. Sám sebe poznávám, jako živého, vzkříšeného Tebe. Odejít a vrátit se, jak je to těžké. Jako modrý motýl. Žil jsem jedno léto, jednu zimu. Jednu hvězdu chycenou pod kabátem. Rybí šupina, není to ničí vina. Něco se ti jen zdálo, něco zapomenuto. A propadat se do zítřka. Do dalších dní. Tak pomalu, žít a umírat. V tom otáčení, v tom stání. V tom větru. A havrani, jako slunce. Jak je to prosté, že pochopit to nejde. Sedím za oponou, za rudou-červenou. Vidím skrz, ale nedohlédnu. Je to jen zdánlivý zmar, prchavý úspěch. Jak je to malicherné, když na ničem nezáleží. Světlo je velké. A cítíš rodí se něco velkého a celého. A stoupá pomalu na dosud setmělý obzor. Žiju, mám-li naději. Tak takové to je, být, a tiše čekat. Setmělému únavou. V zrcadle s korunou a v sedle. Kde se bere ta síla vůle k životu. Ta drzost smrti vzdorovat. Kdo jsme kam jdeme, mouchy v pivě. Je na co čekat? Za Tvůj úsměv, pro tvou krásu. Jen láska nestálá propůjčuje smyl, té bezedně černé pusté prázdnotě. Alespoň na chvíli. Tak přeji si alespoň tu chvíli. A přej si kolik chceš, prašť jak uhoď. Co víc může být odrazem té bezmezné marnosti. Žádná pýcha ani obdiv. A nezakazuj si, co tak dobře znáš. Podívej, kolik máš. Nakonec u všeho být nemusím. Tak nedej zahynout.

---