Dvacet centů

Postával jsem u zídky
a kouřil
ubalenou cigaretu
Na nebi plály hvězdy
a jejich slzy
se snášeli na zem
v podobě
sněhových vloček
Přistoupil ke mně muž
s uhrančivýma
prázdnýma
očima
Jeho divoké vlasy
mu plály ve větru
jako stébla trávy
Nadzvedl plášť
a ukázal mně
malou 
plátěnou 
zbroj
Za dvacet centů
tě tohle připraví 
o známky lidskosti
nic neucítíš
nic ti neublíží
ani ten nejostřejší nůž
ani ta nejkrásnější žena
Hvězdy přestali plakat
podívej řekl
a odkryl své srdce
pokryté zářivým brněním
jehož lesk 
mně na okamžik oslepil
Přes všechnu jeho snahu
bylo poznat
že už nepatří
 lidské bytosti
Pohleděl jsem
do jeho zvířecích očí
Dal mu dvacet centů
a odešel
směrem na jih