Metamorfóza

Poddávám se kouzlu večerní Prahy.
Všichni lidi kolem shání jen gramy.
Přijde mi, že celá Praha míchá umění.
Každej v tom jede, chlast, fet a hulení.
Na prechodu fetka okrádá slepce.
Chce jit zas bílit, koupí si štětce.
Pospíchám. Běžim do baru.
Dřív, než potkám karmu znovu.
Objednám si pivo a zapálim tyrkys, 
vím, že to pomůže, cejtim se na nic.
Doufám, že sem dnes žádná holka nepřijde.
Nechci to zas posrat, neskončit v jejim klíně.
Přes den nic, jen v noci upírky chtěj mě sát.
Strach neovládnu, nezbývá nic, než se kát.
Na hruď si nechám vypálim obrácenej kříž,
nemrtvé nařídim ho lízat, půjde ještě níž.
Bleďe bílá ruka ji trhá za zrzavý vlasy.
Na měsíc vyju za svitu jeho záře.
Její rozpadající se tělo je stále plné krásy.
Políbim jí na mrtvolně chladné tváře,
chladnokrevně, zlostně roztrhám ji hedvábí.
Otrávím ji svým nočním rodem.
Na svých rukou odnesu ji do hrobu, ke spaní.
Nás nelze přirovnat k lidem.