Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNarozeniny
Autor
Cejvik
N A R O Z E N I N Y
slovo v každém věku stejné, ale přesto dostává jiný význam.
Několik prvních si vůbec nepamatuju a jelikož jsme normální rodina a několikrát jsme malovali, tak ani netuším kde se nachází nějaké fotografie, jak jsem je trávil.
Říkám si že tohle s nástupm digitální fotografie budou mít naši potomci lepší, ale už teď nevím, kde mám to CD, z období mé puberty. Říkám si, že že je to tak vlastně možná i lepší. A až ho jednou najdu, tak buď nebude čitelné. A pokud bude, tak už nebudou žádné CDROMky, na kterých by se dalo přečíst.
Třeba jednou pominou i ty Facebooky, Google, Live a jiné online úložiště. Říkáte si nesmysl? Ještě před pár lety bych řekl že je nesmysl že za pár let přestanou vyrábět diskety. Papír i gramofon je tu s námi přece pořád, i když ne tak masivně.
No a pak přišlo povnné focení na konci školního roku. Stašil jeden nebo dva roky a téměř nebylo poznat, kdo jsme kdo.
Čím ale léta běží, tak ty ksichty máme skoro pořád stejné. Asi proto většina mých známých to maskuje. Většina z nich začala tím, že vyměnili ty okolní tváře, takže už tam není Majdalenka, Apolenka s Veronikou a taky Věrka,Zdeňka,Majka,Lenka s Monikou. Místo toho jsou tam jakési jiné prsaté slečny a někteří ještě mění pozadí za hory, moře nebo exotiku.
Jenže s přibývajícím věkem to začíná být víc a víc nuda... Stejná exotika ve třiceti, pětatřiceti, čtyřiceti, padesáti,....
Vlastně to nejlépe člověk vidí na dětech a tak si říkám jestli už není na čase tento stereotyp změnit.
První rok u malého tak letí, že s ním slavíme narozeniny každý měsíc. Po prvím roce to bude co tvrteltí, pololetí, rok, obrok, obdva, obtři atd... Vedlejším efektem by byla také důchodová reforma a nemuselo by se hýbat s odchodem do důchodu, protože nebudeme řešit +/- pár let jako dnes, když to všechno bude pak jeden rok.
Také bych konečně měl pocit, že stát nechce jen přistěhovalce, ale cití taky potřebu podporovat prvorodiče. Hlavně v těžkých začátcích, kdy že přestane chodit do zasměstnání a v podstatě jejím zaměstnavatelem je mimčo.
Ano, bejvávalo dobře a bude líp.