jak číst a co si myslet

~~     Podivné a tajemné zákoutí duše, hraničící s duševní poruchou, skrytá magie a do toho ještě občas strojírenský podnik - to může být pro někoho dost těžko stavitelné čtení. Z ohlasů zkušebních čtenářů to rovněž vyplývá. Sám autor má také soudnost a tak tomu s nadsázkou říká "záhady a  magické magořiny."
     Jestliže si máme všechno představovat, tak někdo to těžko zpracovává rozumem a někdy i psychikou. Je to totiž i o pocitech, i když ne tolik, jako v budoucí knize "Bouře v mozku průzor věků." Jsou ale lidé s představivostí, smyslem pro logiku, souvislosti, s duševní představivostí a těm to nedělá problémy. Říkají, že je to zajímavé čtení. Mám i jednoho zkušebního čtenáře, který říká, že to někdy musí projet dvakrát, třikrát. A pobádat. Toto bádání se však vyplatí, protože pak se svět vyjeví v nových neznámých souvislostech. Je to pak pro něho také zajímavé čtení.
Co z toho vyplývá pro ostatní?
     Číst pomaleji, takovým studijním tempem. Někdo by mohl všechno jen přelétnout a pak nemusí stačit zaregistrovat nějaké to slovo, či souvislost. S dalším čtením se z toho může stát nesrozumitelný guláš a mumraj. Aby se to nestalo, musí být člověk trochu duševně ve střehu. Když začínají unikat souvislosti, nebo to vázne s představivostí, pak zpomalit. Někdy se i vrátit a doslova podrobně prozkoumat, jak je to myšleno, a napsáno. Někdy text může dělat dojem neznámého vědního oboru a my jsme vlastně nuceni se s ním seznamovat. Nemusí být ale zase tak zle. Jen vyjevované skutečnosti asi nebudou pro každého. Jiní se zase budou rozplývat, nad zajímavým čtením. Nabízí se přirovnání k šachové literatuře. Také není pro každého, ale pro ty, co ji čtou, je dobrým zdrojem informací. Pokud se rozhodnete číst tuto knihu, tak se obrazně řečeno stáváte takovými šachisty duše a magie.

     Mám i jeden ohlas s internetu: "Je to na mne moc složité."  A toto bylo jen vyjádření k takové kraťounké kapitole. Jeden známý zase prohodil: "To mozek nebere." Někdo to vůbec nedává. Jednou jsem se někde zmínil, že píši knihu " Bouře v mozku. A že je to o magoření. A odpověď jednoho hospodského: "Takové sračky mne nezajímají." Jak to tedy udělat, aby tato kniha byla přínosem pro každého.  A tady je rada: Prodat knihu s přiměřeným cenovým navýšením nějaké hloubavé povaze. Pak kniha přináší užitek všem.

     Když už se ponoříte do záhad a chcete je pochopit, určitě nebudete hned říkat: Je to magořina. A knihu hned neodložíte. Pak se musí hledat názor, co to vlastně je. Hledání je ale proces, který nemusí být hned ukončen nějakým názorem. Je dobré se na všechno dívat, jako na otevřenou, neuzavřenou věc a hledat v různých variantách názorů. Nebo je přímo vytvářet. A tady je několik variant. jak se na všechno dívat.

1) Jsou to zatím vědecky neprobádané fyzikální a časoprostorové projevy mozku a jeho vln.
    Jinými slovy interakce mozku s časoprostorem.
2) Jsou to tajné finty současných novodobých mágů, kteří si právě tady dokazovali a testovali svoje  
     schopnosti na lidech, kteří o tom vůbec nevěděli.
3) Jsou to projevy paranoidní schizofrenie, která autora postihla. (interpsychické halucinace, bludy)

                                                                                                                                                     u 0.1/2

4)  K těmto jevům došlo v důsledku tajného vědeckého výzkumu, financovaného ministerstvem 
     vnitra, který zkoumal možnosti telepatické špionáže. O souvisejících věcech už bylo zmiňováno 
     v televizních dokumentech o době studené války, kdy Sovětský svaz a USA na podobných    
     projektech horečně pracovali. A jak je vidět, něco bylo i u nás. Jen bylo všechno maskováno 
     hypnotickým zapomněním.
5) Ještě něco se určitě vymyslí. Variant bude víc. Třeba že je to výmysl bujné fantazie.
     Výmyslů může být plno. Jedním výmyslem mířícího do černého a zároveň blamáží autora je existence " nepříčetného telepatického transu."  Člověk při něm neovládá svoje jednání ani svou mysl. Sice to vypadá, že všechno dělá ze své vlastní vůle. Myslí si, že má všechno pod kontrolou, ale chudák, jak je to doopravdy - neví. Činí totiž pod vlivem telepatického signálu, telepatické pošty. Tomu, odkud se tento signál bere a šíří, se v magii říká zdroj. Vygenerovat takový signál ale není v silách jediného člověka, či jediného mága. Je k tomu potřeba spolupráce více, snad mnoha lidí, kteří musí vytvořit časoprostorový magický kruh. Nabízí se podobnost kruhu Kristových apoštolů, zednářského kruhu, či rytířů kulatého stolu. Protože je magickou silou spojeno hodně lidí, zástupců lidstva, tak tomu zdroji říkám globální systém lidstva. Zjednodušeně řečeno signál od globálu.

     Pro přijímání telepatického signálu mají psychiatři svoje odborné termíny. (Bludy, interpsychické halucinace a podobně.) Je to ale jen popis toho , když to dopadne špatně. Člověk se zblázní a dostane se do blázince. Jestliže se ale svou psychikou a schopnostmi překonají nástrahy telepatického signálu. To znamená, že se logickým operátorem rozezná, co je realita, co je pravda a co je blamáž, která má za úkol každého svést z cesty a správného tahu na bránu. Překoná se svou psychikou nastražené nepřekonatelně traumatické informace, které mají za úkol zlikvidovat psychiku. (Signál je tak chráněn před nežádoucími lidmi.) Pak kdo tohle všechno překoná, je velký Mág vedený telepatickým signálem. Dostane se tak k nadčasovým informacím a informacím z budoucna.

Z budoucna proto, že se vědomí tohoto společenství dokázalo dostat do takzvaného časoprostorového kontinua. Je to pojem z moderní časoprostorové fyziky magie.V tomto energetickém prostředí, do kterého hmota vrhá svůj energetický stín, neexistuje čas, nebo se projevuje jinak - frekvenčně a energetiky. A i mozek má své frekvence. Proto pak ty informace z budoucna a časoprostoru. 
Pro časoprostorové kontinuum existují i jiné názvy, například věštkyně a kartářky používají slovo universum. 
     Džordže tyto nástrahy signálů také poznamenaly. Trochu ho to lízlo na jeho duševních schopnostech. Po dvaceti letech práce strojního inženýra v konstrukci ztratil schopnost soustředit se na práci. Bylo to zřejmě vlivem přetěžování a přetížením operační paměti a následnému zablokovávání kognitivních mozkových funkcí. Vyplývá to z problematiky chemických přenašečů mozkových informací a léků které to ovlivňují. Dostal se do plného invalidního důchodu na základě posudku psychiatrů, kteří přišli s výrazem schizofrenie. Má však všechno v paměti, funguje mu logický operátor a tak o tom po troškách píše. Sice tvoří, píše a vlastně jede jak s poškozeným mozkovým motorem. Ale v rámci svých možností, pomalu, po troškách překonává vzdálenosti řádků, odstavců i kapitol.

    Každý čtenář na tomhle příkladu může posoudit jaké složitosti ho čekají. Sám může zvážit, jestli svými schopnostmi stačí na prokousávání a studijní bádání v této knize, nebo jestli ji prodat.
 
     Všechno to může dělat dojem, že to napsal blázen, a tak pro ty méně chápavé
je to nadsázka.