Duševně nemocná vraždila ve škole (3)

Duševně nemocná vraždila ve škole (3)

V souvislosti se žďárským útokem se mnoho napsalo o "duševně nemocných" a také něco o psychiatrii. Tématem předchozí části byla moc psychiatrů: Jak o ní média "informují", psychiatři lžou, a jaká je ve skutečnosti. V tomto textu budeme ve zkoumání pokračovat. K roli psychiatrů v rozhodování o životě Barbory Orlové se totiž nevyjadřovali jenom anonymní novináři a psychiatři. V médiích se objevila vyjádření několika jiných osob, ze kterých vyplývá, že přinejmenším TYTO osoby si uvědomují to, o čem novináři neinformují a psychiatři lžou- že role soudce v procesech typu "držet v léčebně" je jen formální, a že o tom, zda někdo bude nebo nebude držen v psychiatrické léčebně, rozhodují autokraticky psychiatři. Těmito vyjádřeními se teď budeme zabývat.

Taková vyjádření jsou vzácná 1. proto, že jen málokdo si je toho vědom 2. proto, že mnozí z těch, kdo si toho jsou vědomi, o tom nehovoří nebo dokonce lžou a 3. proto, že taková vyjádření vyžadují specifický formát či "biotop", jakési novinářské "pídění se po pravdě", což není častý jev v recentních masmédiích.

Článek Veroniky Srnové z webu ČT ale toto kritérium splňuje: paní Srnová se po žďárském útoku zeptala několika lidí, kdeže se stala chyba a co by se s tím dalo dělat, a napsala o tom.¹⁾  Odpovědi, které obdržela, jsou VELMI zajímavé a důležité- budeme se jimi teď zabývat.

1.
1) Předně je zde psychopatolog- tedy metaforický patolog ²⁾- Andrej Drbohlav: Vražda studenta ve Žďáru otevřela diskusi o tom, jak chránit obyvatele před duševně nemocnými lidmi. Žena, která ve škole útočila, už totiž před dvěma lety pobodala v Havířově vychovatelku. Nedávno ji ale soud propustil z ústavu do ambulantního léčení.  Podle psychopatologa Andreje Drbohlava se takové případy jen velmi těžko posuzují. Konečné rozhodnutí je sice na soudci, ten se ale zase musí spolehnout na znalce z oboru psychiatrie. Jen ti určí, zda člověk může být pro společnost nebezpečný.

- Pan Drbohlav se vyjádřil jasně: Soudce se musí spolehnout na znalce z oboru psychiatrie. Čili soudce se musí spolehnout na verdikt psychiatra; tzn., rozhoduje PSYCHIATR. Pan Drbohlav tedy potvrzuje to, co my říkáme: že to nejsou soudci, ale PSYCHIATŘI, kdo rozhoduje o nedobrovolných hospitalizacích, protože PSYCHIATR, ne soudce, rozhoduje o tom, kdo má být držen v PL a kdo ne.

Je to ostatně logické, že o tom, kdo má "duševní nemoc" rozhodují "odborníci na duševní nemoci", a je zarážející, jak moc lidí dnes věří, že do psychiatrických léčeben posílají lidi soudci.

CELÝ výrok pana Drbohlava ovšem jasný není; je naopak dokonale protismyslný: Jaképak je na soudci konečné ROZHODNUTÍ, když se musí spolehnout na verdikt psychiatra? Na soudci je maximálně tak konečné PODEPSÁNÍ… rozhodnutí psychiatra. Otázkou zůstává, zda rozpor byl přítomen už v odpovědích pana Drbohlava, anebo zda ho tam vsunula novinářka Srnová při zpracovávání.

2) Dále je zde Robert Pelikán, náměstek ministryně spravedlnosti, který se vyjádřil takto: "Pokud šlo o vyjádření psychiatrů, kteří jsou v každodenním styku s tím člověkem, tak v takovém případě se domnívám, že se udělalo vše, co mohlo. Obávám se, že v dané situaci se stalo to, čeho se každý psychiatr bojí, že to dopadne jinak, než jak lze podle stavu lékařské vědy předpokládat… Je to těžká zodpovědnost znalců z oboru psychiatrie, aby posoudili, zda je ten člověk nebezpečný pro společnost. Obávám se, že justice samotná s tím mnoho neudělá."

- Když pomineme nesmysly jako "lékařská věda", "těžká zodpovědnost" a "každodenní styk", tak je zřejmé, že pan náměstek si jinak uvědomuje, jak se věci mají: že o lidech psychiatry označených za "duševně nemocné" rozhodují autokraticky psychiatři, a že soudci jenom podepisují rozhodnutí psychiatrů. (Pan náměstek to sice z nějakého důvodu neříká takto jasně, co jiného ale může znamenat to jeho "Obávám se, že justice samotná s tím mnoho neudělá"?)

3) Místopředseda Okresního soudu v Opavě Jaroslav Khul- tedy soudu, který o propuštění Barbory Orlové "rozhodoval"- řekl toto:  "My jako soudci můžeme spoléhat jenom na kvalifikované informace a podklady, které podává ať už psychiatrická nemocnice, nebo věznice."

- Opět: Až na ty "kvalifikované informace" (soudci se nespoléhají na žádné "kvalifikované informace", ale na výmysly psychiatrů) je zřejmé, že soudce Khul správně chápe, jak to je- že o životech jedinců označených psychiatry za "duševně nemocné" rozhodují psychiatři a že on- soudce jenom podepisuje jejich rozhodnutí. Bylo by ostatně divné, kdyby to nechápal. Jenom to z nějakého důvodu neříká jasně. ³⁾

4) K roli soudce v psychiatrických procesech se vyjádřil také advokát Jan Langmaier, který zdůraznil, že v těchto procesech soudce skutečně roli má:

Podle advokáta Jana Langmeiera (…) soud postupoval zcela v souladu s platnou právní úpravou. Pokud totiž není pochybnost o tom, že pacient byl vyléčený, není povinností soudu si vyžádat další znalecké posudky. "Patrně na základě návrhu léčebny neměl soud důvod pochybovat o tom, že zde pominuly důvody ústavní formy ochranného léčení. Proto rozhodl o změně na léčbu ambulantní," řekl České televizi. (…)

O tom, zda je předložený znalecký posudek pro rozhodnutí dostačující, (…) musí podle Langmeiera rozhodnout sám soudce. "Pokud dojde k závěru, že posudek nesplňuje nezbytné náležitosti nebo z obsahového hlediska je zřejmé, že není na dostatečně odborné výši, tak si samozřejmě může vyžádat posudek od znalce jiného nebo od znaleckého ústavu," dodal advokát.

- Pan Langmaier potvrzuje má slova z předchozí části o roli soudců v psychiatrických procesech: Že je to role kontrolora formální správnosti rozhodnutí psychiatrů; psychiatři mají MOC rozhodovat o tom, kdo bude držen v "léčebně" a kdo ne, a úlohou soudce je kontrolovat, zda jsou ta rozhodnutí formálně v pořádku, zda obsahují všechny náležitosti.

2.
1) Ze slov tří právníků a jednoho psychopatologa je zřejmé, že všichni čtyři pánové si jsou vědomi, že o držení lidí v psychiatrických léčebnách nerozhodují soudci, nýbrž psychiatři. Nikdo z nich ovšem nepoužil tato slova; všichni to formulovali jaksi zaobaleně. Nikdo z nich neřekl: „Barboru Orlovou pustili psychiatři, protože psychiatři, ne soudci, rozhodují o tom, kdo má být držen v psychiatrické léčebně, a kdo ne“. A nejde jen o ně: s takovým vyjádřením, které je koneckonců jenom obyčejným konstatováním faktu, jsem se nesetkal, třebaže po žďárském útoku kdekdo na internetu řešil, jakže se paní Orlová dostala z léčebny…

Jedná se snad o nějaké veřejné tajemství?

2) Nikdo z čtyř pravdomluvných (relativně) také není psychiatr. Někdo by si mohl myslet, že psychopatolog Drbohlav JE psychiatr, a že tudíž stoprocentně neplatí to, co říkáme: že psychiatři obelhávají veřejnost. Takový závěr by byl ovšem chybný: třebaže nemorální a nenormální chování nazývané "psychopatologie" je to, co psychiatři "léčí", tak pan Drbohlav NENÍ psychiatr. Behaviorální patologie, kterou pan Drbohlav vystudoval ⁴⁾ a kterou prosazuje, a psychiatrie jsou dva různé podniky. Pro pořádek je teď od sebe stručně odliším.

Základní pojem psychiatrie je "duševní nemoc"- což je ve skutečnosti poetické, metaforické označení pro nemorální a nenormální CHOVÁNÍ. Psychiatři- absolventi lékařství- přesvědčili lidi, aby věřili, že ti, které oni označí za "duševně nemocné", mají nějakou SKUTEČNOU nemoc, a získali tak privilegium "léčit" "duševně nemocné"- a užívat tak všech příjemných důsledků statusu lékaře v demokratickém státě- a dokonce je léčit proti jejich vůli (což skuteční lékaři nemůžou). "Práce" psychiatra tedy spočívá v tom, že 1. pod záminkou léčení "duševních nemocí" svévolně vězní dospělé svéprávné lidi v psychiatrických léčebnách- a nechává si za to od státu dobře zaplatit, a 2. přesvědčuje nevzdělané a důvěřivé lidi, že mají nemoci, které nemají- a nechává si za to od státu dobře zaplatit. Čili vidíme, že psychiatrie je zneužití autority medicíny. Z hlediska filosofie vědy se jedná o přírodní pseudovědu.

Z podstaty psychiatrie vyplývá i ZÁJEM psychiatrů. Psychiatři si chtějí udržet svou moc, vliv a prestiž, chtějí nadále užívat výhod vyplývajících ze statusu lékaře v demokratickém státě a chtějí nadále léčit lidi proti jejich vůli. A protože je psychiatrie zneužití medicíny, a tedy je to LEŽ na čem závisí jejich pohodlný život, jakási prestiž ⁵⁾ a MOC, kterou nevládne nikdo jiný v demokratických státech, mají psychiatři eminentní zájem na tom, aby veřejnost nebyla o psychiatrii pravdivě informována, a proto neustále lžou.

Co přesně je ta behaviorální patologie nebo psychopatologie pana Drbohlava a zda je vědecká, nebo pseudovědecká, prospěšná, nebo škodlivá, to teď zkoumat nebudeme. To, že pan pan Drbohlav psychiatrická dogmata zcela nekriticky přijímá, může být známkou pseudovědeckosti jeho oboru, ale také nemusí, protože psychiatrii dnes věří kdekdo, např. i "skeptičtí" vědci ze spolku Sysifos. Důležité je to, že obor pana Drbohlava patří mezi společenské vědy. Pan Drbohlav si tedy nemůže úspěšně hrát na lékaře a taky to nedělá. Nemá zisk z hraní si na lékaře, nemá zisk z věznění lidí a z léčení neexistujících chorob, NENÍ psychiatr, a tudíž nemá stejný ZÁJEM jako psychiatři: nemá zájem na tom, aby veřejnost byla o psychiatrii nepravdivě informována, a proto nemá problém říct pravdu o tom, o čem psychiatři lžou. 

3.
Takže čtyři společensky významní představitelé establišmentu řekli něco, z čeho je zřejmé nebo lze vydedukovat, že o tom, kdo má být držen v psychiatrické nemocnici, rozhodují psychiatři- tedy ne soudci. Proč jsou tato vyjádření důležitá?

1) Předně bychom si měli uvědomit, že když právníci a psychopatolog říkají (zaobaleně) "O držení v PL rozhoduje psychiatr", netýká se to v žádném případě pouze procesu "přeměna ochranné léčby z ústavní na ambulantní"- tedy procesu, v kterém byla puštěna Barbora Orlová- ale VŠECH psychiatrických procesů. Zdánlivě jsou dva základní psychiatrické procesy: "držet v léčebně" a "pustit z léčebny". Když se ale nad tím zamyslíme, je zřejmé, že nejde o dva různé procesy, ale o proces JEDINÝ: o soudní proces, ve kterém se má rozhodnout, zda osoba AB má být držena v psychiatrické nemocnici. A o tom podle našich čtyř pánů rozhodují psychiatři. Jediný rozdíl mezi těmito dvěma procesy je v tom, že v 1. případě rozhodují psychiatři o tom, zda má být jedinec držen v PL, kdežto v 2. případě rozhodují psychiatři o tom, zda má být jedinec DÁL držen v PL. Čili v obou případech rozhodují o jedinci autokraticky psychiatři a jediný rozdíl je v tom, jak dlouho už je jedinec držen v PL.

Stejně tak není žádný rozdíl mezi psychiatrickým procesem s někým, kdo- jako Barbora Orlová- skutečně spáchal trestný čin, a někým, kdo jen podle psychiatra "ohrožuje své okolí ". V obou případech se jedná o soudní proces, ve kterém se má rozhodnout, zda osoba AB má být držena v psychiatrické nemocnici. A o tom podle našich čtyř pánů rozhodují psychiatři.

2) Čtenář si také může myslet, že výroky, kterými jsme se zabývali, nejsou až tak výjimečné. To, že se hned čtyři vyskytly na jedné webové stránce, jako by nasvědčovalo, že se jedná o něco běžného. Není tomu tak. Už zaobalenost výroků, to že nikdo jasně neřekl "Barboru Orlovou pustili psychiatři", naznačuje, že je to něco, o čem se nemluví. Vždyť paní Srnová z odpovědí nevydedukovala to co já- anebo pokud ano, tak o tom nenapsala. I V JEJÍM ČLÁNKU se dezinformace, že o držení lidí v psychiatrických léčebnách rozhoduje soud, vyskytuje alespoň 6x!

Faktem je, že "nedobrovolná" hospitalizace je skoro vždy prezentována jako soudní rozhodnutí. Což má oporu v zákoně: Když psychiatři lžou "o nedobrovolné hospitalizaci rozhoduje soud" ⁶⁾, opírají se o paragrafy občanského soudního řádu ⁷⁾.

Provedl jsem malý experiment: Zadal jsem do googlu "o nedobrovolné hospitalizaci rozhoduje" a prozkoumal odkazy- kolik z nich obsahuje dezinformaci, že o nedobrovolných psychiatrických hospitalizacích rozhodují soudy a kolik informaci, že o tom rozhodují psychiatři. V prvních 20 odkazech byl poměr rozhoduje soud/rozhoduje psychiatr 15:5. (přičemž jeden z těch pěti odkazů je můj předchozí text)

Jeden z těch 15 odkazů je velmi zajímavý. V předešlém textu jsem, jako výjimku z pravidla, uvedl toto přiznání pana psychiatra Davida, že o držení lidí v psychiatrických nemocnicích rozhodují psychiatři: Samozřejmě soudce není odborníkem v oblasti psychiatrie a musí se spolehnout na stanovisko odborníků, které je mu předloženo. Nic jiného se nedá dělat. Pan psychiatr to řekl den po žďárském útoku v Interview ČT24. ⁸⁾

Ovšem dle webu Českého rozhlasu odpověděl pan psychiatr David v roce 2006 na otázku „Kolik procent z hospitalizací je nedobrovolných“ takto: "Je to 19,6 procenta za loňský rok. Je však třeba říct, že o nedobrovolných hospitalizacích vždy rozhodují soudy, není to tedy z vůle psychiatrů. (…) Není to žádná snaha psychiatrů tu někoho násilím držet, jak je to neustále veřejnosti předkládáno." ⁹⁾

Stejná zpráva je jinde prezentována takto: Léčebnám (…) bývá vyčítán vysoký počet nedobrovolných hospitalizací - v bohnické léčebně bylo loni nedobrovolně asi 1200 pacientů. "Není to snaha psychiatrů někoho zde násilím držet, vždy o tom rozhoduje soud," vysvětluje David. ¹⁰⁾

18. 1. 2015

 

1) http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/289216-zabranit-podobnym-situacim-nelze-rika-soudce-k-pripadu-zabiteho-studenta/

2) Jak napsal Szasz: Už z toho samotného názvu "psychopatologie" vyplývá, že se nejedná o SKUTEČNOU patologii.

3) Jindy http://zpravy.aktualne.cz/regiony/vysocina/ve-skole-zabijela-psychicky-nemocna-zena-utocila-podruhe/r~1394a6b4539611e488930025900fea04/

soudce Khul řekl: "Dali jsme na dobrozdání nemocnice. Vypadalo to, že se pacientka zlepšila a výborně spolupracuje".

- Čili kdyby bylo dobrozdání psychiatrů jiné, rozhodl by soud jinak. Jinými slovy "o propuštění Barbory Orlové rozhodli psychiatři". My se jen můžeme tázat, proč to soudce Khul takhle jasně neřekne.

4) http://www.databazeknih.cz/zivotopis/andrej-drbohlav-44427

5) Lidé si jsou dobře vědomi, že psychiatři se liší od "ostatních" lékařů. Projevuje se to tak, že je nedokážou odlišit od psychologů, na což si pan psychiatr Höschl ublíženě stěžuje zde:

www.hoschl.cz/files/349_cz_Havel_PSYCH_final.pdf

 (...málokdo mimo obor si plně uvědomuje rozdíl mezi psychiatrií a psychologií. Vzdělanci zní nepochopitelně, jestliže mu psychiatr řekne, že není psychologem. Týž vzdělanec považuje za samozřejmý rozdíl mezi biologií a medicínou nebo mezi fyziologií a vnitřním lékařstvím.) 

Je to opravdu hnusný svět, kde lidé nevidí neexistující rozdíl, přestože si to pan psychiatr Höschl přeje. (To platí hlavně pro "obyčejné lidi": každý polointelektuál přece "ví", že psychiatr není psycholog…) Třebaže tedy psychiatři nemají stejnou prestiž jako neurologové, na které si hrají, jakousi nezaslouženou prestiž mají- přinejmenším stejnou jako ti psychologové, spíš větší.

6) Např. http://www.hoschl.cz/index.php?text=4288&lang=cz

7) Např. z §191b: Do 7 sedmi dnů ode dne, kdy došlo k omezení podle § 191a, soud usnesením rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů, a pokud ano, zda tyto důvody trvají.

- Norma sice obsahuje spojení "soud rozhodne", nicméně všimněme si, že je z ní zřejmé i to, že soud nedobrovolnou hospitalizaci NENAŘÍDIL a že ji tedy vlastně jenom schvaluje. Zbývá jen doplnit, že soudce neví, kdo má být držen v PL a kdo ne, a nemá žádnou možnost to zjistit. Jinými slovy: O tom, kdo má být držen v PL, rozhoduje "odborník na duševní nemoci"- psychiatr, a ne soudce, který jenom podepisuje rozhodnutí psychiatra.

 A ještě jinými slovy: Soudce, se musí spolehnout na znalce z oboru psychiatrie. Jen ti určí, zda člověk může být pro společnost nebezpečný. To byl pan Drbohlav. Je to těžká zodpovědnost znalců z oboru psychiatrie, aby posoudili, zda je ten člověk nebezpečný pro společnost. Obávám se, že justice samotná s tím mnoho neudělá. To byl pan náměstek Pelikán.

8) http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095426857-interview-ct24/214411058041015, 8:15

9) http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/psychiatrie-je-zneuzivana-tvrdi-reditel-lecebny-bohnice

10) http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaci/_zprava/222448

 

---