Camino de Santiago

I.

 

Na cestě do Astorgy
Hledal jsem zlaté valouny
V přímce staré římské cesty

Mezi kameny se zatřpytilo kluzké tělo hada
Ztrácelo lesk
Pod nánosem rozpáleného prachu

 

 

II.

 

Řekneš si: půjdu!
A vlečeš se celý den kilometr za kilometrem
Od nevidím do nevidím

Řekneš si: spočinu!
A ze země vytryskne pramen
Chladivý jako ranní vánek v Burgosu

 

 

III.

Poslední kapka vody sklouzla
Do mého vyprahlého hrdla
A deset kilometrů čeká na své zdolání

Strojím uprostřed rozpálené Mesety
Vydaný na milost Bohu – Slunci
Nebo korejské princezně Li

 

 

IV.

Jmenoval se Björn Borg
A přes celý Boží den neměl nic jiného na práci
Než věšet seschlým mnichům před oči
Své modrozelené spodky

Jednoho dne se rajskou zahradou prohnal vítr
A milý Björn od těch dob
Běhá kolem kláštera San Juan
Hledá svou ztracenou čest

 

 

V.

 

Už ani nevím, kolik stop
Vpečetily mé nohy do žhavého prachu
Nebo do mazlavého bláta
Tam na jihu

Boty by mohly mluvit
Kdybych jim každé ráno nesvazoval jazyky
A nenutil je plazit se mi u nohou
V noci pak s nimi nebývá řeč

 

 

---