Modlitba za vločky

My, jež jsme dostali dar prostoru i snů
smíme zahlédnout vesmír jak sebe
s hvězdami jimž říkáme oči 
hledáme v oblohách tváří 
jako v planinách 
všechna tání i soutoky rtů 
za jara či loučení
když řeč větru právě hledá slova 
kterými sice nebudeme moudřejší
ale už jen vnitřním klidem, s nímž jim nasloucháme
dostává se nám pokory
a odpovědi 
na svá já
na něž jsem se ještě ani nestačil zeptat
protože se modlím 
a věřím jen, že každá vločka má duši 
že v kapce vody je celý svět 
že pramenem nám kdosi dává poznat koloběh i žízeň
a dítětem světlo  
kdybych byl Bůh Bože
dal bych každé ženě nejvíce třicet let a účet, s nímž se nemusí bát utrácet 
ani za to čemu Bože muži vůbec nerozumí
hodného chlapa, kterého bys mohl udělat podle mě  
i když nevím, jestli by ta moje se mnou souhlasila 
krásný dům se štěkajícím psem a ovocnými stromy na zahradě 
kněze, který jí pokřtí děti, jež jí nikdy neodejdou, a podívá se jí s každým do výstřihu
protože i kněz občas masturbuje 
a no co
noc, která nikdy neskončí, a když tak snídaní do postele
tak velkou lásku abys i ty záviděl 
a to celé někde na břehu moře protože proč každý rok jet takovou dálku
a to všechno po celou věčnost až do skonání věků
protože vím, že i ty máš svůj čas 
jež tikotem hodinek ohlašuje příchod 
a zvláště vteřiny 
jichž nemáme ani o jednu víc