Hluboká výška

Je ráno a vedle mě leží
nahá kocovina a deprese,
jsem mistr sebedestrukce,
proč mi v hlavě pořád ječí?

Znovu si říkam tohle stačí,
vstávám a ubalim jedno radši,
nejlepší lék na všechno,
nemít ho je zažít peklo.

Stojím na nebesích 
přitom v sedmém patře,
je deset hodin ranních
čekám kdy to začne.

Polonahý, je mi chladno,
na okraji dvou světů
a poslouchám temno,
za chvilinku vzlétnu.

Quisling se pro mě jmenuje celej svět,
každý den je jako pohřeb, 
pořád v černym, nevim kolik zbývá mi let
proto seru na nároky potřeb.