Znáš cestu svou?

Znáš cestu svou?

Znáš cestu svou
cíl
směr
či trasu
nebo jen tápáš za tmy
hledajíce onu múzu pověstnou
jenž pomůže ti na chvíli
zapomenout na život
který ti zbyl?

Nabíjíš kvér
a proti proudu času
do dětství
do mládí
se vracíš ve vzpomínkách
však matné ony jsou
zpřeházeny jedna přes druhou.

Ty tam jsou doby
kdy utíkal jsi do lesů
do hor
kde snil jsi v kapradí
odevzdán nebesům
tam rozkvetlý bor
tě skryl
před světem zlým
a s tvým vlasem kadeřavým
jen vítr si hrál.

Po duši tě pohladí
vzdálená to vzpomínka
na malou chvíli.
Chtě nechtě procitáš
ze světa pestrosti
do šedi ponuré
do světa v němž jsi hnán
napříč svým snům
jako zchátralý vor unášen vodami
odkázán na sebe sama
když pomoc v nesnázi nepřichází.

Na mou duši čas ti pádí.
Ani ty nebudeš výjímka
- nad hlavou ti kvílí.
Chtě nechtě utíkáš
neb paleta starostí
v nedohledí se stupňuje.
Pravda zakletá v lež.
Jsi odhodlán
byť nevěříc svým záměrům
na oko zemřelý
kór zaprášen zradami
uvázán na sebe sama
když pomoc v nesnázi nepřichází.

Nečekáš už.
Odcházíš cestou bez návratu
na níž zdraví tě temnota,
loučíš se se zemí milovanou
a s poslední cigaretou přemítáš
kam se poděla zář tvého života
v tom světě plném zvratů
a smrt zakrývá ti tvář...