Smršť pana Houby

O jednom nezajímavém večeru s nezajímavými lidmi

U stolu se sešla celkem různorodá skupinka lidí. Nejblíže hostiteli seděl nějaký bankovní úředníček nebo co byl vlastně zač. Byl to muž středních let, kulaté postavy, s mírně řídnoucími černými vlasy, s poťouchlým výrazem a ne příliš sebevědomím vzezřením. Po jeho pravici byla žena středních let a střední postavy. Naproti nim a vedle nich sedělo ještě docela dost lidí. Asi osm. Celkem. Myslím tím včetně hostitele.Tím byl výstředně vypadající chlapík, ve věku přibližně od dvaceti do osmdesáti, s výrazným modro červeně a fialově duhovým ocasem. Jmenoval se pan Houba.

 

Podávala se večeře. Jako první chod bylo podáváno hovězí ragů. Nebo něco velmi podobného, hnědá omáčka s rozvařenými kousky masa. Lidi u stolu konverzovali a přitom do sebe cpali ragů. Jak bylo patrné nejvíc chutnalo nejmladší účastnici večeře, slečně s obličejem zcela nevinných rysů. Vypadala jako že jí nebylo dáno moc intelektu. Ale za to byla velice krásná. Měla delší světlé vlasy, jemnou pleť, modré oči a nepříliš zažloutlé zuby. Tím jak zářila její krása, ještě více kontrastovalo, to jak jedla. Kusy ragů jí padaly všude okolo sebe, obličej měla celý zamazaný onou hnědou omáčkou. A jak pila raději říkat nebudu, protože si to již nepamatuji.

 

Poté bylo ještě několik chodů, a dezert. To v zásadě nebylo moc zajímavé. Hostitel se omluvil, a šel se vyčurat.

 

Ostatní nenuceně pokračovali v zábavě. Bavili se a pili jedno pívo za druhým. Po dobré hodině zažalo být trochu divné, že se pan Houba stále nevrátil z toalety. Mladou slečnu napadlo, že mohl usnout. Ale ostatním se to nezdálo příliš pravděpodobné. Úředníček který odešel na toaletu, poněkud zaváhal, a asi za to mohlo i to pivo které vypil, přecejen, byla to plzeň, a místo na toaletu otevřel dveře do ložnice. Uviděl pana Houbu jak leží na zádech na posteli, a kalhoty a bohužel i trenky má u kolen. Ale hlavně všude byla krev.

 

Úředníček spustil řev "haló haló, pojďte sem, něco se stalo. Haló..." Chvíli to trvalo, než všichni zmobilizovali síly a dostavili se do chodby ke dvěřím do ložnice. Ale když došel už i poslední opozdilec, úředníček přestal konečně křičet a přistoupil opatrně k posteli a zavyl celý rozčilený "pan Houba je mrkev!" Ostatní se na něho nechápavě podívali. Mezitím se trochu vzpamatoval a omluvil se "mrkev a mrtev se mi vždycky plete, myslel jsem to druhé, Houba je mrtev"

 

"óóó" ozvalo se zborově.

 

V zásadě ale o nic nešlo, protože to stejně každému bylo jedno.

 

Áha, teď jsem si vzpoměl. Začalo se vyšetřovat, jak zemřel, přecejen ta všechna krev a bodné rány vypadaly podezřele. Naštěstí přivolaný policista duchapřítomě zareagoval, a oznámil, že je to normální infarkt, a že není nutné kvůli tomu někoho burcovat. Tak mohli jít všichni včetně policisty domů. Což nebylo vůbec špatné, protože bylo už celkem pozdě a všichni toho začínali mít akorát dost.

 

Jak to ale tak bývá, realita a úřední závěry se nemusí vždy shodovat.Pan Houba byl zavražděn. Zabila ho ta mladá slečna. A víte proč? Já ne. Ale docela mě to samotného překvapilo. Nejspíš v tom bylo něco milostného, soudě podle těch stažených kalhot. Ale na víc jsem se jí už neptal.

 

 

---