Brzy

Strasti plných cest,
vydává se ten, kdo následuje nenávist.
Bratr bratru sevře ruku v pěst,
pro malichernost, pro pomíjivost a pro závist.

Za výsměchu mocichtivých baronů,
na kolbišti manipulace pravda v prach zadupána jest,
zřeknuti se všech božích zákonů,
v slzách skomírá láska, odvaha i čest.

Ze strachu a za své skutky pocitů viny,
při poslední smrtelné křeči,
obráti se k prozřetelnosti.
Nikoliv však konajíc kajícné činy,
spíš v obhajující se vlastní smuteční řeči,
nezbývaje již nikoho, kdo sejmul by jejich břímě posedlosti.

Tehdy,
až bude vše dokonáno
a nad spáleništěm holubice přelétne,
teprve tehdy,
bude-li nám shůry přáno,
nová duše z popela povstane.