Pokušení strojmistra Antonína

Krátká píseň o Karlovi G

Řezníci se pustili do práce, k poledni chtějí mít vykostěno. Penězokazci už zahřívají tiskárny, do oběda se nezastaví. Ti dříči. Jen Karel G. stále snídá. A až odbije poledne, dá si s kráskou kakaovou polévku z kostí a doutník připálí úplně novou tisícikorunou. On zkrátka ví, jak být stále mlád.

Kavárna

Milenci v kavárnách už počali s vybíjením své potřeby něhy, neboť desátá je časem lásky a kávy. Dokud zůstává horká, je těm dvojicím opar z šálků intimním závojem. Čas ale nakonec obnaží jejich tváře, bude jim vystaven účet a oni se zas ocitnou v pěnící průrvě dne. Je kavárna a je svět mimo kavárnu.

Pokušení strojmistra Antonína

Strojmistr Antonín denně usedá k přístrojové desce své kabiny na trase B. Bere do rukou tyč přístrojové desky a rozjíždí soupravu. Vstříc tmě a chladu nekonečného podzemí. Jeho mysl je čistá a úmysly nejlepší. Ale co to? Ve zpětném zrcátku teď zahlédl dívku s nahými stehny. Někde vzadu už je skryta ve voze. Antonín zahání hříšné myšlenky, odpovědnost za desítky cestujících plaší touhu na ústup. Mysl Antonína přejde lehký stín sentimentu. Jednou budou všechna nahá stehna jen obrazem ve zpětném zrcátku.

Na měsíc a zpátky

Měsíc i program v rádiu jsou v plném proudu. Otočíš knoflíkem a zůstane jen bílý vodopád. Ložnici nebude zurčet popmusic, tenhle proud bude němý, podobně jako celý vesmír. Snad někoho, inspirovaného jistým baronem, napadne vyšplhat po tom kuželu světla a lehkou chůzí projít celou planetku. A k snídani být zase zpátky doma, v kraji mléka a strdí, kde se toho hodně napovídá.