Bajka

V lese plném zvířátek byla demokracie. Nebo se to alespoň tak říkalo. Jisté je, že se v pravidelných intervalech odehrávaly svobodné volby, ale zvířátka měla napilno s udržováním svých nor v obyvatelném stavu, se sháněním něceho k snědku a vůbec  neměla času nazbyt aby se této taškařice účastnila. K volbám chodili pouze Vyžilý Kanec, Starý Sup a Mazaný Lišák. Ti tři neměli mnoho společného, snad jen to, že starosti ostatních zvířátek se jich netýkaly.  Všichni tři se uměli zařídit tak aby to za ně odedřel někdo jiný, ale to do příběhu, který chci vyprávět nepatří. Důležité je snad jen to, že tihle tři vykukové se většinou svých (jediných) hlasů volili stále dokola, honosili se svými funkcemi a čas od času se v nich vystřídali aby se snad to vládnutí nestalo moc jednotvárným.  Většinu času trávili pod starým dubem, kde vymýšleli různé zlepšováky, kterými zvířátkům z(ne)příjemní  život.
U lesa na louce žila tři malá Prasátka, a na kraji lesa za skálou jejich soused Šedivý Vlk. Ti čtyři spolu měli málo co společného. Šedivý Vlk byl podivínský samotář, který žil ve své jeskyni s polšílenou přestárlou vlčicí, která ho neustále peskovala a s oblibou vysedávala před jeskyní kde vyla na celý les a  znepříjemňovala tím už beztak dost utrápenému obyvatelstvu život. Šedivý Vlk tedy raději chodil do hospody než aby byl doma. Tři Prasátka byli kamarádi už od malička, na louce si postavila domečky a se svými sousedy se kdovíjak nepřátelila. Postupem času ale začaly sousedské spory. Když Prasátka stavěla své domečky, vlčici hluk a všechen ten stavební nepořádek doháněl k ještě větší nepříčetnosti než obvykle a Šedivý Vlk se svou stížností u vládnoucí trojice neuspěl. Tři Prasátka nosívala Vyžilému Kanci žaludy a bukvice, pochrochtávala mu do ouška a všelijak obdobně nadbíhala takže nebylo divu. Šedivého Vlka to čas od času dopálilo a tak se u soused zastavil a foukal a foukal.. však to znáte. Kolotoč vášnivé nenávisti se začal roztáčet. Šedivý Vlk by nejraději na všechno zapomněl, však ho k tomu většinou dotlačila ta jeho bláznivá fůrie a tak to čas od času v hospodě vysvětloval, ale stejně nakonec vždy sedával sám a obzvláště tři prasátka se mu vysmívala a popichovala ho. Po dlouhých letech mu jednoho opravdu ošklivého dne, kdy s Vlčicí už opravdu nebylo k vydržení, cosi přeskočilo v hlavě, vtrhnul do hospody a tři Prasátka prostě sežral. Jak už byl v ráži odnesla to i polní Myška, která obvykle v hospodě točila pivo a roznášela panáky, odnesl to pan Šnek, který se stavil jen na oběd a jedno k tomu, odnesl to Zrzavý Veveřák, který byl proslavený tím, že v hospodě vysedával každičký celý den.
Zvířátka truchlila. V krátké době po Vlkově hrůzném činu si vylila vztek na šílené Vlčici (které to upřímně v pokročilém stádiu šílenství bylo už tak trošku jedno) a začala volat vyšetření celé události. Datel vyťukával zprávu o tom co se stalo širokému dalekému okolí (trošku po svém, ale nevyčítejme mu to) a vládnoucímu triumvirátu se zableskla v hlavě myšlenka, že je třeba podniknout něco velkého zcela v souladu s jejich zájmy.
Vyžilý Kanec přišel s opatřením vskutku šalamounským. Mezi zvířátky se nachází mnoho zbraní a pokud zvířátka odzbrojíme, k něčemu podobnému by nemuselo dojít  (a také jak si dobře uvědomoval k žádné revoluci). Zvířátka moc nesouhlasila, ale protože měla spoustu jiných starostí, usoudila, že Vyžilý Kanec se svými zkušenostmi s vládnutím to s nimi myslí dobře a nařízení se podrobila. Jelenovi odřezali parohy, Ježek přišel o svůj bodlinový kabátek, Hadovi odebrali zuby s jedovými váčky a všem ostatním zvířátkům minimálně zabrousili drápky. Honu na čarodějnice zůstali ušetřeni pouze Kanec, Lišák a Sup, kteří si své kly, zuby, zobáky a drápy ponechali, hájíce se tím, že na ně jako na vládnoucí elitu se nařízení nevztahuje. Ušetřeno také zůstalo krysí bratrstvo, po celém lese proslavené občasným terorizovnám zvířecí populace, vykrádáním skrýší se zásobami a podobnými bohulibými akty. Tito se ani nijak nehájili. Prostě se nenechali chytit a když už ano, tak své drápky a zoubky umně schvovávali aby nebudili zbla podezření.
Tak se stali zvířátka v lese bezbrannými, a nic jako by se nezměnilo. Občas se našlo některé ze zvířátek zabité za podezřelých okolností se spoustou malých kousanců na těle a prázdnou zásobárnou. Občas se podařilo lapit některého z Krysáků a z těchto činů ho usvědčit.
Co však nikdo v lese nemohl ani tušit bylo, že Mazaný Lišák (ještě aby to někdo u tohohle životem protřelého, všemi mastmi mazaného vykuka nekdo tušil) již dlouhé roky dochází do vedlejšího lesa k Moudré Sově se svými závažnými psychickými potížemi na terapie. Občas mu teče pěna od huby a rád by se tulil a kousal. Chudák se v malém lese cítí tak nedoceněný, jeho dva kolegové ho stále odsunují na druhou kolej a vůbec všechna zvířátka k němu nechovají náležitou úctu (je jim lidově řečeno u prdele) a ještě se tváří kysele když mu odevzdávají část ze svého již beztak bídného živobytí. Lišák tedy jednoho dne došel k závěru, že takhle by to dál nešlo. S tím se musí něco udělat a však oni ještě poznají kdo já jsem a co dokážu. V lese zatím nikdo nic netušil. Zpráva z vedlejšího lesa o tom, že nalezli mrtvou Sovu, pokousanou liščími zuby přes louku nedoputovala a zvířátka si užívala období klidu a míru (v rámci možností, krysáci řádili stále).
A pak se to stalo, roběsněný Lišák s pěnou u huby začal řádit napříč lesem, koho nesežral, toho roztrhal, koho neroztrhal toho zardousil. Zvířátka padala jedno za druhým jak listí na podzim, krev cákala na trávu, stromy a kamení a nikdo, nikdo mimo Supa, který to sledoval z bezpečné výšky, Vyžilého Kance, který to celé prospal dobře ukrytý na návštěvě u jiného kance na louce za druhým lesem, a krysího bratrstva zalezlého hlubokov temných norách, o kterých nikdo nevěděl kde začínají a kde končí, to nepřežil. Přežila by zvířátka kdyby se snad mohla něčím bránit?

Pozn: Autor není novinář, psycholog, sociolog, odborník, politik ani tělocvikář