Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZlomená destrukce
Autor
Gorik
Trávila s ním čas. Občas ho poslouchala a příležitostně vnímala jeho hlas. Uvědomovala si přítomnost dalšího člověka a cítila se dobře. Často se smáli. Opět našla osobu, s níž může ignorovat svět a uzavřít se do sebe. Bylo to pohodlné a příjemné do doby, než si uvědomila, že se nikam neposouvá. Marně hledala odpověď na otázky:
„Takže nemáš práci… aha, a cos teda celý týden dělala?“
Cítila z otázek starost i odsouzení, ale podobné věci neřešila, přece to má pod kontrolou. Práce se najde a brzy se odstěhuje od rodičů. Skládala hudbu, hodně hudby. Při splínu šla práce od ruky. V takové chvíli se nejraději oddávala různým tónům a melodiím.
Vyprávěla o něm před svými kamarády, kteří měli vlastní domácnost a málo času na zábavu. Hypotéka se musí splácet, nic naplat. Nechápala to, možná jim ani nechtěla rozumět. Kamarádi vypadali šťastní, proto je podporovala v jejich rozhodnutích. Byli na něj zvědaví, zasypávali ji otázkami, na něž ledabyle odpovídala. Uvědomovala si, že se zajímají o její život, měla radost. Zároveň odmítala přemýšlet nad tím, jestli její dosavadní konání schvalují. Projevili zájem, což oceňovala.
Mluvila s ním o svých přátelích. Bylo jich poskrovnu. Skákala ze vzpomínky na vzpomínku. Občas ji musel přerušit, aby se v lidech a v situacích zorientoval. Těžko říct, jestli jí rozuměl. Poslouchal, to stačilo. Tóny ji přepadaly i během rozhovoru, snažila se soustředit a vnímat, ale někdy zkrátka odplula na svém nedotknutelném obláčku. Znala pár jeho známých, ale k utužení vztahů s jejími přáteli dosud nedošlo. Asi z toho důvodu, že byli starší, rodili děti a starali se o své drahé polovičky, plánovali budoucnost. Nenašel se čas.
Občas se při společném rozhovoru zasekla, protože v něm viděla letního člověka, na něhož myslívala. Cítila se poloprázdná a vyděšená. Jak se může chovat tak podobně? Pohledy, intonace, podobná barva hlasu… nebo steskem blázní? Mrzelo ji, že má problém tyhle dvě osoby odlišit. Ochuzovala se o charakter svého společníka. Soustředění jí dělalo problémy mnohem častěji. Snažila se s ním udržet v přítomnosti, avšak mnohdy tápala ve vzpomínkách, které se týkaly letního člověka. Nedokázala tyto dvě osoby odlišit, šílela.
Jen hudba s ní měla slitování. Stávalo se, že hodiny ležela a poslouchala melodie, které nikdo jiný nevnímal. Málokdy přenesla totožné tóny z hlavy do počítače, což zamrzelo. Měla problémy se spánkem, protože po nocích skládala. Stávala se z ní noční sova. Únava byla její druhé jméno.
Děsil ji a bavil zároveň. O tolik mladší, vyspělejší a ztracenější. Neměla energii na dlouhé rozhovory, nechtěla vést a přijímala jeho návrhy. Couvla, když si uvědomila, že opět ztrácí samu sebe. Čas na utíkání a schovávání vypršel. Trhla se od všeho známého a začala sama u sebe. Prospělo jí to, už si nepřipadala jako magor. Stále se vídají, ale sporadicky. Pochopili, že společné výlety znamenají destrukci, i přesto se měli rádi. Začali od začátku s někým jiným a vyprávěli si o nových zážitcích a dlouhodobých tužbách. Melancholie z jejich vztahu vyprchala. Tóny odezněly. Vysvitlo slunce.
3 názory
Lakrov:
O žádné odhalení nešlo. Snažila jsem se o abstrakci aplikovanou na vztahu dvou lidí. Nějaký jednoduchý příběh, v jehož částech by se našel každý...
Janina6:
Konkrétnosti ve smyslu dialogů jsem se snažila vyhnout a zachytit vztah pouze v popisu. Pokusila jsem se o to, aby se nad příběhem vznášel jakýsi opar/mlha a dialogy by to podle mě rozrušily. Možná jeden... je to dobrá poznámka, promyslím to - děkuji.
Prostřednictvím náznaků si čtenář může domýšlet detaily. Tím jsem se vyhnula jasným mantinelům, za něž čtenář nemůže...
Opakování mě dostane do hrobu, díky za upozornění.
Zpočátku mě tvůj text zaujal, byla jsem zvědavá, jaký příběh se z toho vyvine. Po dočtení jsem spíš zklamaná, připadá mi, jako by ses točila v kruhu. Ona je uzavřená do sebe, vypadá to, že to je její hlavní problém - odtržení od reality. Nežije v přítomnosti, zanedbává přátele, nemá práci, jen sní. „On“ se zdá být právě tím spojovacím mostem se skutečností, člověkem, se kterým dokáže normálně komunikovat. Nakonec ale závěr vyznívá tak, že s ním „ztrácela samu sebe“. „Pochopili, že společné výlety znamenají destrukci“ – tohle jsem tedy já jako čtenářka nepochopila. Problém byl přece v ní samotné, ne v tom, že měla přítele.
Jinak si myslím, že celému textu by prospěla větší konkrétnost. Třeba nějaké ty dialogy, když spolu tolik mluvili. Popisuješ všechno hodně obecně. Co znamená „trhla se od všeho známého a začala sama u sebe“? Ráda bych si představila, co tedy vlastně začala dělat, co na svém životě měnila.
Pozor na opakování stejných vět („má problém tyhle dvě osoby odlišit“... a o kus dál „nedokázala tyhle dvě osoby odlišit“), nebo slov („opět ztrácí samu sebe“ a „začala sama u sebe“), někdy to působí neobratně nebo stereotypně.
Po celou dobu čtení čekám, že dojdu k nějakému překvapení, že se nakonec odhalí KDO je vlastně ON. Žádné takové "zjištění" se však až do konce nedostavuje, takže se omlouvám za nepochopení záměru či smyslu téhle povídky.