Ujměte se pomalých chodců

Ženou se za větrem, ženou se Poodřím,

ženou se za ženou skalistým pohořím.

Ženou se pod mořem, ženou se pod deku,

až je jim nakonec tak trochu do breku.

 

Ale proč jim je do breku, když mají pod dekou

těla svá upřímná, zmožená horečkou,

zpocená, ztučnělá, téměř až umřelá

něčím tak lahodným, něčím tak podvratným, něčím tak potupným, něčím tak ne-do-slý-cha-vým?

 

Proto mě neslyší, mají v hlavách různé druhy barevných myší,

na které musí ve správném pořadí pomyslet,

je v tom cosi epi-lepti-ckého, v té duhové zvířecí mozaice

a též so-lid-ního, s ohledem na zvukově izolační účinek.

 

Jeden pohled všechno zkazil, byl to pohled na mě, na básníka,

jehož se to vlastně moc netýká, ale básník zkrátka čumí,

nemůže si pomoct, proto čumí a taky škrábe

a nikdo ho nemůže vinit, že se nezúčastnil,

když svým perem zardousil všechny barevné myšky.

 

---