Hříšníci 2. díl

Další kapitola mé nové povídky...

Kapitola 2.

Michael Gregor

 

„Milly, udělala jsem hroznou pitomost!

„Co se stalo, Pam?“

„Řekla jsem Lukasovi, že mám snoubence... Nějakého Gregora!“

„Cože? Co vy dva vlastně mezi sebou máte?“

„To je na dlouhé povídání... Každopádně, potřebuji pomoct sehnat někoho, kdo by se hodil na tu roli, pomůžeš mi, prosím?“

„Na jakou roli?“

„Někoho, kdo by dokázal před Lukasem věrohodně předstírat, že je můj snoubenec.“

„A kde mám někoho takového jako najít?“

„To nevím, ale snaž se, prosííím!“

 

O týden později:

„Promiňte, jdu pozdě, ale chtěl bych se ještě zúčastnit výběrového řízení, je-li to možné!“

„Ne, ne a ne! Dochvilnost je pro mě nejdůležitější! Navíc už máme dostatečné možství uchazečů, takže támhle jsou dveře!“

„Pam, Pam, Pam... To je On! Podívej se na něj... Naprosto vhodný kandidát!“

„P... Pane, počkejte! Dobrá, tak mi teda ukažte co umíte...“

 

„Můžu vás pozvat na večeři, krásko?“

„Jistě, to můžete.“

„Dneska večer vám to moc sluší. Nechápu proč druzí nedokáží ocenit vaši krásu.“

„Zase přeháníte, Gregore.“

„Nebylo by lepší si potykat, když už jsme ti snoubenci? Ať je to věrohodnější!“

„Jistě, těší mě, Gregore.“

„I mě. Víš, jsi opravdu okouzlující. Proč si tě zrovna kluk jako já zasloužil?“

„Protože jsi mě očaroval. Je v tobě určité charizma.“

„To mě těší, ale ty záříš víc.“

„Dobře, super, jsi skvělej, beru tě! Pamatuj však, že když teď spolu budeme bydlet, chci mít svoje soukromí. Ty jsi jen herec, nic víc, nic míň!“

„Ano, šéfko, rozumím...“

 

Dneska mám za sebou náročný den. Nejprve jsem trčel tři hodiny v dopravní koloně a přišel pozdě na casting herce. Jedná se vlastně o to, že jistá holka hledá někoho, kdo by předstíral, že je její snoubenec po dobu tří týdnů. Obvykle bych na něco takového vůbec nereagova a pomyslel si co je to za blázna, ale Pam... Prostě mě očarovala už podle fotek a doufám, že si dokážu získat její srdce, když už jsem byl ochotný nechat skvělé práce ve firmě a rozjet se za ní. Ona... Ona mě velice zajímá, je v ní něco záhadného, ale právě to mě na ní tolik přitahuje. Zajímalo by mě ale, proč to celé divadélko. Nevěřím, že by si to celé vymyslela jenom tak pro zábavu. Něco za tím bude. Myslím si, že ona toho Lukase miluje. Dokážu změnit její city? Uvěří někdy, že Já se chci stát středobodem jejího vesmíru? Přál bych si, kdyby tomu tak bylo. Ona je dívka, za kterou stojí za to bojovat...

 

„Michele, byl to náročný den, půjdu si už lehnout...“

„Tak brzy? Pam, chtěl bych s tebou ještě na chvilku mluvit... Asi to bude znít zvláštně, ale chtěl bych tě lépe poznat. Já vím, že jsem jen pouhý zaměstnanec a do tvého soukromí mi jistě nic není, ale kdybych tě lépe poznal, mohl bych se víc ztotožnit z tou rolí.“

„Ano, asi máš pravdu, ale dnes už jsem velmi unavená...“

„Pomohlo by, kdybych ti udělal masáš? Neboj se, nemám zlé úmysly, jen chci, aby ses cítila dobře a uvolněně.“

„Souhlasím...“

„Takže, kde jsi se narodila, Pam?“

„Asi to zní neuvěřitelně, ale tady na vesnici v té primitivní nemocnici na konci ulice.“

„Páni, tak to bych do tebe neřekl. Tví rodiče musí být asi velmi chudobní.“

„Netajím se tím, že pocházím z chudoby, ale díky velké píli a úsilí jsem se dostala tam kde jsem a nemůžu si stěžovat.“

„Ano, slyšel jsem, že vaříš pro charitu, musí to být asi náročné a „pacienti“ vybíraví, co?“

„Někdy ano, ale hlavní je, že to dělám s láskou.“

„Musíš být velmi laskavý člověk a nejspíš máš dobré srdce...“

„To ať raději posoudí jiní, nejsem domýšlivá!“

„Ano, to jde vidět... Tak co, lepší?“

„O dost, máš velmi šikovné ruce.“

„Bylo mi potěšením, dámo...“

„Počkej, Michaele... Odcházíš?“

„Ano, do svého pokoje, přece...“

„Já, bojím se tmy a nerada spím sama, můžeš tu zůstat se mnou, prosím?“

„Ale jistě a můžu ti i přečíst pohádku... Neutahuj si ze mě, ano?“

„Ale to nebyl vtip... Nebude ti to vadit?“

„Nevím jestli je něco o tvých fobiích ve smlouvě...“

„Můžeme aspoň na chvíli zapomenout na smlouvu a chovat se jakoby ten náš vztah byl skutečnej?“

„Ale... Jsi si tím jistá?“

„Naprosto!“

---