Domov II. 21.díl

 

 

"Hej Naruto tobě to nepřijde divný?" Znovu zkontroloval úzké schodiště s vratkým zábradlím a vrátil se dolů. "Už chápeš?" Naruto se začal ohlížet a chvět po celém těle. Tohle místo bylo tak zvláštní. Naruto se nemohl zbavit stísněného pocitu, že se dostali tam kam právě nikdy neměli vkročit. Začal couvat ke schodišti, aniž by si to uvědomil. Sasuke ho váhavě zastavil kousek od prvního schodu. Najednou bylo slyšel mírné ťukání vody o železné zábradlí. Zvuk stále nabíral na síle, až se schody třásly ve stanovených úderech.

 

 

Sasuke ustupoval dál a Naruta táhl směrem k sobě. Museli se dostat dál od těhletěch proklatých schodů dřív než se zřítí. Narazili do zdi jak se snažili dostat co nejdál ani nekoukali kam se to hrnou. Vytesaná místnost končila a dál se táhle jen úzká chodba hrubě opracovaná rychlou prací. Vypadalo to jako zapomenuté katakomby bez vyhlídky na únik ven. Už byli dost daleko, ale stejně slyšeli jak celé schody se řinčením sletěly dolů. Oba věděli, že tahle cesta se jim uzavřela. Prakticky neměli na vybranou než pokračovat dál. Sasuke vytáhl z kapsy malou baterku a ozařoval chodbičku, kterou se snažili prodrat někam na vzduch. Zdálo se, že ten kdo tuto cestu udělal nemyslel na prostornost, ale hlavně na rychlý úprk s těchto míst.

 

Naruto začal propadat své největší slabině. Nesnášel stísněný prostor, v kterém se nemohl pořádně nadechnout. Jeho strach se dostával na povrch a nenechával ho v klidu. Sasuke si všimnul jeho nepozornosti a dvakrát zabránil tomu, aby hlavou narazil do nízkého stropu.

Vůbec ho nepoznával, než si uvědomil proč jedná tak zbrkle a nepozorně. "Naruto ty.." Než stihl něco říct ukázal Naruto posunkem ruky, aby se na nic neptal. "Jak jsi vůbec mohl být zavřený tady dole, když se bojíš malých prostor." Naruto nasucho polkl nemohl mluvit ani se soustředit. Jeho zorničky byly doširoka otevřené a hledaly cestu ven. Bylo to pro něj doslova utrpení.

 

Sora odněkud zaštěkal. Naruto přidal do kroku a za chvíli se vynořil do malé místnůstky, kde se zhluboka úlevně nadechl nebylo to sice nic moc, ale jeho strach trochu ustoupil. Tunel byl z opačné strany takřka nepostřehnutelný lidskému oku. Jako by přesně v tom místě končil malý výklenek a dál se nedalo projít. "Asi to používali, aby je nikdo neviděl odcházet. Vypadalo to jako propojovací chodba těžko říct kam vedla odbočka od schodů doprava, ale na to už nepříjdem." Sasuke se odvrátil a pátral po nějakém světle. Něco tady přece muselo být. Zašátral po zdi a najednou "cvak". "Konečně trochu světla." Usmál se statečně na bratránka a šel dál jako první. Věděl, že pokud se něco má stát, ať se to stane jemu. Nedopustí, aby jeho rodina trpěla za chybu ostatních.Ještě nevěděl co by měl dělat se soudním líčení, ale příjde na způsob jak to vyřešit. Věřil v sebe a ještě víc ve svou rodinu. Prostě to nemohl dopustit.

 

Schoval malou baterku zpátky do kapsy a šel za štěkotem. Už byli blízko, takže se oba připravili do bojové formace. Sice nestihli moc procvičovat, ale Naruto, i když se trochu stále třásl byl smrtící zbraní. Sasuke neměl moc tygřího boje, i tak držel krok s jeho pěstmi. Ty lekce se strýčkem Kakashim se mu dost vyplatili. Toužil původně po tomto daru, ale Naruto byl vlastně lepší na nesení toho břemene.

 

Zabočili ostře doprava a uviděli Soru jak poštěkává a hrabe okolo sebe hned několik děr jako by se nemohl rozhodnout. "Sasuke tohle se mi nějak nezdá znáš Soru vždycky se soustředí jen na jednu díru a to klidně můžu kopat vedle něj a s ním to nehne." Sasuke přikývl a ostražitě hlídal každý roh a vchod do této zatuchlé a vlhké místnosti. Cihly vyčnívali ze zdí tak zvláštním způsobem, že nepochopil toho kdo tohle místo stavěl. Prohlížel si je zblízka a pak ho napadlo kousek poodstoupit. "Vidíš to co já?" Tentokrát si musel dodat trochu odvahy, když mluvil.

 

Naruto se k němu přidal a zůstal civět. Tohle místo byla stará kaple. Cihly stáčené tak, aby z dálky tvořily kříž propletený nějakým dalším znakem. Vzhledem ke stáří se nedalo určit co to původně bylo. Sasuke se detailně soustředil a vyvolal ještě jednu moc, kterou zdědil po svém otci, kdysi se tomu dost podivil, ale pak tomu nepřikládal žádný význam. Taková moc mu byla, až doteď k ničemu ani Kakashi nevěděl o téhle divnosti. Nápis mezi křížem se pohnul a ulomené kousky společně s prachem znovu ulpěli na svém místě. Seskládali do původního stavu na pár vteřin a pak se znovu sesuli do zbytků odrolené zdi. Nikdo jiný to nemohl vidět. " Já vím co se tam píše."

 

Napsala : katt chan

povidkyodkatt.blog.cz