Plačící dívka

Jak chatrný jsi, můj pokoji. A já tak plný, plný milosti i bolesti. Naplněný. Tak nedej zahynout nám, ani budoucím. Slzy vítězů, láska ďáblova. Mág a modročerná panna. A na nebi ani mrak. Chci jen zelenou svítit. Na odvrácené straně světa. Aby pak tvá chůze hladce hmatala prázdno. Když každou minutou měl bych už odejít. Že ten lidský svět je domeček z karet. Vůně kadidla a lidských dechů. Pentagram vyrytý nehtem to laku kostelní lavice. Soumračné slunce. Opisuji kruhy a svět je už u svého konce. Emu je mé jméno. Jsem někde tam, kde mi smysl nic nedává. Kde smysl chybí. Přesto okamžiky štěstí i bolesti se mé kroky míhají. A já tak pevně, tady i tam. Doktor musí říct, nic to není. Prohodili jsme pár slov. Něco čistého. Nikdy nezapomenu jak jsem viděl a pociťoval slunce. Otisky tvých rukou, všecko máš. Tolik radosti se stejnou měrou bolesti. A cítíš vděk a žiješ ve skromnosti. Za tyto velké a nepatrné kroky každodennosti. Ozvěny a výkřiky. Tolik radosti v tušení směru, samé kamení. Jsou to okamžiky, jsou to hvězdy. Tvé nářky ve světlo se promění. Buď šťastný, králi. Když zmizel všechen hněv, objevila se jasná naděje. A zase foukám do žhavíků. Tak jen tak, vytrvale pravidelně a lehce. Jak šťastný jen mohu být v tomto okamžiku. Skoč přes oheň. Že je už u konce ten lidský svět. A je mi, jako bych z tohoto světa měl už každou chvíli odejít. Tak dlouho jsem stál mezi dveřmi. A teď přichází ta chvíle, kdy vstupuji. Zůstávám sám se svou nadějí. S velkou a zelenou, takovou má barvu. Slova na cestě. Už slyším tvůj zpěv. Že na žádném místě nejsem před tebou dost utajený, ukrytý. A dívka vedle mě, která pláče. Plačící dívka.

---