Kotěčí vítězná

V rohu kuchyně zcela nevinně dříme mi na klíně přesně v rovině s kaprem ve víně, jakého v kině vám poskytne hbitě a neodbytně rykem obrazů splašená průvodkyně.

Kdo to tam leží? No přece noha má křehká, lehce prasklá, pomýleně ztěžklá, patologicky neschopná pohybu, když je ho třeba.

Ještě že máme to koťátko (klímá hned vedle zbytečné nohy), které zadupe, alespoň když je duben, roztomile na buben svými pacičkami a zakousne se do mé hnáty. Jako lev se zuby z pivního skla.

Osud se ně usměje, kotěti ustele a mě vyhodí z postele. 

A hospoda se zasměje. Prašivé koťátko.