Co je třeba říci, Gunter Grass

Toto je můj překlad a moje vzpomínka na dnes zesnulého Guntera Grasse (* 16. října 1927 +13. dubna 2015), jeho báseň Co je třeba říci. http://www.sueddeutsche.de/kultur/gedicht-zum-konflikt-zwischen-israel-und-iran-was-gesagt-werden-muss-1.1325809

Co je třeba říci (Gunter Grass)

 

Je správné mlčet, neslyšet a rychle zavřít oči?

Před plány spočítat ztráty, před čísly v počítačích,

simulace končí a na samém konci se z přeživších,

stávají poznámky pod čarou.

 

To je to údajné právo na první útok,

když v Teheránu naplní náměstí,

když jeden „vůdce“ svede lid,

právo je vyhladit, když nás neujistí,

že nestaví podezřelé chrámy svojí moci,

že nestaví atomovou bombu.

A tak si říkám, kde jsme byli,

když jiná země zcela potají,

celá ta léta, vyvíjela jaderné něco,

kolik má hlavic a kdy se zeptají,

zkontrolují a zruší to tajemství,

naši inspektoři?

 

Všeobecné zamlčování těchto fakt,

má na svědomí i mé mlčení.

Mlčím, kvůli lži, která se stane za mluvení,

donucen neslyšet s vyhlídkou trestu,

jakmile neposlechnu,

verdikt bude antisemita.

Ale nyní, má vlastní země,

zatížená zločinem,

který nesnese srovnání,

stojí před rozhodnutím,

jedná se o obchod a přece,

chce být představován jako akt vyrovnání.

Dodávka ponorky do Izraele,

další ponorky, která může nést,

nést a zasahovat ničivými hlavicemi,

plánovaná místa, kde nebyla prokázána,

existence jediné atomové zbraně.

A tak ze strachu z toho co je zřejmé,

říkám co je třeba říci!

 

Proč jsem tak dlouho mlčel?

To má hanba, to můj původ,

to má minulost a to můj stud mi zabránil,

abych vyslovil pravdu.

Jsem spjat s Izraelem,

a zůstávám mu zavázaný.

 

Tohle ale musím napsat teď,

starý svým posledním inkoustem,

jaderná síla Izraele ohrožuje,

už tak křehký mír ve světě.

Musím to říct,

zítřek nebude čekat na má slova,

my Němci, jsme zatíženi víc,

než mohou být ti co pomohou,

jiným páchat zločiny nové.

Kdyby snad přišel další soud,

pro naší účast nenajdeme omluvu.

 

A dodávám, já už nemlčím,

pro pokrytectví západu,

pro mou únavu a pro naději,

že mlčet nebudou mnozí.

Toto naléhavé nebezpečí,

je důvodem pro odzbrojení,

je důvodem trvat na potřebě,

nastolit mezinárodní dohled,

nad izraelským jaderným programem,

a nad íránským jaderným programem,

a trvat na tom, aby oba státy,

přijaly nezávislé pozorovatele.

 

Je to naděje nejen pro Izrael a Palestinu,

mockrát zklamanou a okupovanou,

ale i pro lidi, kteří na tomto místě musí,

žít bok po boku jako nepřátelé.

Je to naděje pro nás.

---