trávím čas

trávím čas

 

trávím tu čas

se zavřenýma očima

uvězněná ve tvaru čehosi

co na tom sejde

jsem jen jedna z mnoha

cítím se tak malá

zírám do zdí

a snad čekám na odpověď

která nemůže nikdy přijít

sleduji slunce

na své pouti oblohou

obloha krásně krvácí

jako mé srdce

snad, až vyjde měsíc

zcelí mé rány..

 

 

 

 

pán z plakátu

 

všechno je tak reálné

vím, že se mi to zdá

ale nemohu si pomoct

nemohu zapomenout na

rozhovor s pánem z plakátu

 

krátila jsem si tak dlouhou

chvíli, ale mluvil dlouho

a já se nesoustředila

povídal cosi o motýlu

v mých vlasech

 

ale já někde uvnitř věděla

že i obrázky mohou mluvit

 

 

 

 

běžím

 

běžím k sobě, do sebe

a od sebe

trhám na kusy své tělo

sledujíc padající hvězdu

 

běžím k tobě

učaroval mi můj sen

a teď ležím sama bez tebe

 

poslouchám svůj vnitřní

hlas

ale je tak potichu

 

 

 

 

 

---