Černobyl

Mé rýmy rychle ztrácí sílu 
jestli kdy měly něco říct 
jak horké trosky Černobylu 
vychladly zbyla nenávist 

Tři slepá střeva žádná hlava 
tak se teď cítím každý den 
spíš jako mrtvá nežli žhavá 
kdo mnou být může okouzlen 

Kdo vidí krásu v prázdných slovech 
kdo vidí půvab všech mých ran 
kdo spatří v ohořelých krovech 
víc než jen jeden pevný trám 

Já vím a nemusí mě mrzet 
že není kdo by pochopil 
nikdo mě neuvidí slzet 
nikdo mám oči mrtvých chvil 

Živím se zlostí jako zvíře 
a když je chuť tak trochou lihu 
co zbylo ve mně a v mé víře 
prach z bílých kostí prázdných slibů 
prach z bílých kostí Černobylu