Smutný černý brýle

Cigáro v koutku úst, na nose černý brýle

kouká se do nikam, nedá se říct, že mile

kouká se do sebe, na svoji černou duši

čím vybělí ji ještě vůbec, ale vůbec netuší

za sebou spousty dní kdy svět se mu zdál bájo

patřil mu na něm i ten nejtajnější rajón

nic nedělal si z holek který v noci pláčou

jen s nimi vrtěl jako se svou starou dřevěnou káčou

už coby dítě býval spratek jakých málo

nechápala to máma kde se v něm zlo vzalo

všechno mu dala, na co zaměřil svůj prstík

a on jen bral a bral a všechno pevně svíral do hrstí