Zvuk generátoru

Nestýská se mi jen

Jsem zádumčivý jen

Bych chtěl nakreslit

Hranici mezi mnou

A šedivou jarní oblohou

Jenže ta hranice se posouvá

Kamkoli se podívám

Jde

Ona taky a pak zmizí

Vpluje ladně

Za křídlo laminátové labutě

Které zkouším vdechnout život

Aby se vznesla

Odkryla tu nejsamozřejmější pravdu ze všech

Na kterou si jen zrovna nemohu rozpomenout

A ona se skutečně vznese

Mrtvá i zraněná

Nevinná i toužící

Držena násilně skřípajícím ramenem

Vydává táhlý zoufalý motorický křik

Který trhá mé uši i mou pravdu na drobné lístečky

Které seberu ještě za letu

A jdu si stoupnout zpět do řady

 

---