DOPISNÍ OBÁLKA JE PŘECE SVÉHO DRUHU SCHRÁNOU, TEDY I KRABIČKOU.

 

 

Dopis, z něhož pochází vstupní úryvek, byl dávnou dívkou napsán někdy v roce sedmdesátém prvním nebo druhém, na začátku normalizace, která pořád trvá; tenkrát jsem už neměl sil.

 

Následně jsem tuhle upřímně oddanou písemnost schraňoval více nežli 40 roků, občas ji přeloženou mimoděčně zahlídnul povalovat se někde ve svém domácím pracovním okolí.

Teď, když velmi nutně potřebuji, jsem unikát už dobrého půl roku neviděl.

Se záměrem zachování čitelnosti co nejdéle, aby nebyl volně ležící šisován okenním světlem, jsem jej zřejmě někam založil, bez identifikující vzpomínky vložil – anebo nazdařbůh nějakým nedopatřením vynesl jako nechtěnou součást nějakého papírového smetí do odpadkového koše umístěného lenochovi vstřícně pohodlně přes ulici naproti vchodovým dveřím i jím obývaného činžáku.

 

Snad se mi jej během měsíce usilovným hledáním ve třech místnostech jednopokojového bytu povede najít, posléze zcela přirozeně vložený do obálky a zalepený bych ho využil jako autentický exponát prázdninové nedakonické výstavy.

 

Opis citátu z obrázku dobově stýskavého reportu, zachovaného dávným skenerem před dobrými 10 roky, jsem nedávno použil jako znění vůbec první souvislé věty povídky na pokračování otevírající 1. číslo časopisu Chron.

 

Bezprostředně po skončení výstavy, s předem nadepsanou adresou i se známkou nalepenou již na samém začátku v první výstavní den, míním dotyčný výstavní exponát odeslat osobě, která mi původní dopis tenkrát před více nežli 40 roky poslala.

 

Cosi takového se přece stává zcela přirozeně, vždyť občas se lze dočísti o dopisech veteránů První světové války, jejichž dopisové zásilky polních pošt našly svoje adresáty až po 100 letech.

 

Mým úkolem je nyní hledat prvotní exemplář – najdu-li, následně vymýšlet a vyrábět průběžně až do července invenčně co nejbohatší dokumentaci k onomu elementárnímu procesu jiným pouhého elementárně jednoduchého vsunutí přeloženého dvoulistu písemnosti a zalepení dopisu v obálce.

Dokumentaci čehosi vzniku, jakožto i hmotného důkazu neviděného (dokonce i nikým cizím nezahlédnutého) vnitřního obsahu, jíž zřejmě i kterási podoba článku, jenž zde zrovna čtete, bude součástí.

 

Výsledek těchto souvisejících dokumentací zřejmě pro nedakonický výstavní účel napíchám barevnými napínáčky na korkovou plochu nástěnky, jež jsou k dostání málem v každém papírnictví za cenu zhruba 200 ká.

 

Další tohle téma rozvíjející nápady nebo intelektové výdobytky zatím nemaje.

HAIKU

Wittgenstein? Vidíš,

jak osud nemá zkoušku

z filozofie…

 

 

 

.

---