V (mediální) síti

Za 15 minut se vdávám. Budoucí manžel telefonuje v aule. A já? Váhám.

Tenhle zámek jsme si koupili. Bereme se tady. Hosti žádní nejsou a ani nebudou.

Chci mu něco říci. Nevšímá si mne. Volá.

Oblečena ve vysněných šatech otvírám notebook a na google bezmyšlenkovitě píši: Jak se vdát. Automaticky mi vyběhne: Jak se správně vdát. Čtu si se zaujetím popis ideálního partnera a dělám si v rychlosti test, jestli je ten můj správný.

A on pořád volá.

Proč si ho beru? Otevírám facebook a naťukávám svůj poslední svobodný status.

„ Není čas jít?“

„Říkala si něco?“

„Ano, máme se brát, za chvíli nejspíš začne obřad.“

„Půjčíš mi prosím ten notebook?“

Na zem mi padá korunka a do očí se mi derou slzy. On není opravdový. Jsem tam, kde jsem začala. Zvuk ze skypu se mísí se zvoněním na obřad a já vím, že ano není správná nevirtuální odpověď.