Splín

Splín

Jak se asi cítit mám,
když nemůžu se dostat k výšinám.
Jak mám asi dále žít,
když napadá mě jak si život vzít...
Proč mám cítit tuhle lásku,
tu malou proklatou lhářku.
A když už skoro žiju v pohádce,
princ  ztrácí pojem o lásce.
Zapomíná na svou vílu,
co už  ztrácí tu svou sílu,
křehne a úsměv jí odkvéta,
a čeká kdy už přijde karmy odveta... 
Tak každou chvíli pláče, 
a srdce bolí, žalem skáče...
Bolí tak strašně jí to bolí,
i nemoc jí hned skolí.
A žije a na srdci má splín,
všude kolem je jen stín... 
Tak trápila se dál a dál, 
snad jí za to ten princ stál...