Stále někde přebývám

Někdo v hliněném lůžku přebývá

Jedna maškarní duše

která se převléká za vás za všechny

Krade z popela starou špínu

A utírá si ji o obličej

Přísahal bych, že já to nejsem

může to ale být kdokoliv

s kabaretníma očima

 

Mám komplikované lidi rád

protože nikdy nemočí na rohožku

Každý má to své zvláštní místečko

kam je třeba postavit kbelík

Jenže oni se stejně nikdy netrefí

 

Možná jsem to přeci jen já

Máloco na světě není

když ztratíte obsesi nimrat se v rozdílech

Staré knihy jsou plné důkazů

když neztratíte víru

ve slovo jako zázrak stvoření

ve slovo jako akt milosti

Zrezlý setrvačník mi šeptá

že traktor hubí důvěru

v hlubiny příborníku

Těch let uvnitř kol

bylo příliš

Mají vlastní ozubený řád

a čeho se jménem dotknu

zůstane mi cizí

 

Jsem sám

i když přebývám

převážně pod sluncem

---