AmnesiA

AmnesiA

Alfréd sešel schody vedoucí na promenádu plnou lidí a hlasité elektronické hudby. Zamířil rovnou k okraji promenády, kde se od klidné hladiny odrážely světla semaforů a neonů zářivých tabulí, která lákala koupit si plzeňské pivo. Předklonil se a plivl táhlou slinu chutnající po tabáku balených cigaret. Poté se rozhlédl a spatřil hezkou dívku s dlouhými vlasy hozenými jen na levou stranu. Zapalovala si jointa. Seděla sama na okraji promenády ve stínu vysokého mostu a její hubené nožky s krátkými podpatky se sotva dotýkaly ten den neobvykle vysoké hladiny špinavé a zakalené hladiny Vltavy. Sedl si vedle ní a na její nechápavý a tázavý výraz hned spustil. 
"Nemáš prosim oheň?" 
Nato vyfoukla oblak dýmu a podala mu růžový zapalovač. Alfréd si vyndal z levé kapsy kožené bundy kovovou krabičku s předbalenými cigaretami a jednu si zapálil. Natáhl se, aby ji vrátil zapalovač, ale na poslední chvíli ruku odtrhl.
-"Počkej." 
Z druhé kapsy bundy vytáhl tlustou fixu DOPE a na zapalovač napsal DBR a něco dalšího co nepřečetla. Až poté ji zapalovač se zlomyslným úsměvem vrátil. 
-"D-B-R?" Otázala se slečna.
-"Jsem Alfréd. A ty?" 
-" Nikola." neopětovala úsměv.
-"Nevadí, že tu sedim?" 
-"Nevadí." Tentokrát se už usmála, ale poněkud zvláštně.
-" Já tě odněkud znám." Prohlásila
- "Nejsi ty ten básník?"
-"Jo jsem." zasmál se.
-"Nečekal jsem, že by mě tu někdo poznal." 
-"Ošukal si jednu holku a když se ráno probudila tak byla celá pokreslená. Nešlo to smejt a na gyndě se nejvíc styděla, měla všude i kolem klína načmáraný DBR HOE." a začala levým ukazovákem přejíždět od svého přeňadrovaného výstřihu směrem dolu kolem pupíku schovaným pod průsvitným tričkem přes podbřišek až k tříslům a hýždím.
Alfréd se začal smát. 
-" Tak to sorry, to už si asi nepamatuju. Jak se jmenovala?" Zeptal se s výfukem kouře.
-"Nikola" vyfoukla i ona, ale s lidovým klidem. To Alfa trochu rozhodilo. 
-"Vážně?" podivil se,
- "Škoda, že nebyla tak hezká jako ty, jinak by tak asi nedopadla." nadhodil jeden ze svých samovtipů a doufal, že udička zabere.
Nikola se jenom usmála. Naposledy potáhla z brka a zahodila ho do vlny od plujícího člunu, co vypadal jak z pašeráckého filmu v Karibiku, jen se Švédskou vlajkou. Zvedla se a hodila si přes levé rameno kabelku s iniciály MK. 
-" To jsem byla já!" vykřikla.
-"Cože?" vyhrkl Alfréd a zmateně otočil hlavou za sebe kde se najednou ocitla. V tu chvíli už ale cítil bodnutí krátkého podpatku mezi lopatky a to jak se jistě sesouvá z okraje promenády dolu. Jen vystrašeně otevřel ústa, ale nic z nich nevyšlo. Půl vteřiny pádu a hlasité čvachtnutí. Ropuší řeka smrděla a plavali v ní ty nejodpornější odpadky. Zelené temno. To bylo jediné čeho si pod hladinou všiml. Rychle vyplaval a celý promočený jak pes se díval jak se mu kolemjdoucí na promenádě smějí, Nikola se zatím stačila zvednout ze země, kam nejspíš v té vší síle, kterou do kopu dala, spadla. Ještě na něj vztyčila arogantní prostředníček, (kterým si to ráda dělala, už si vzpomněl) a tím svým kočičím sexy krokem vzala roha.
-"Píčo!" zakřičel bezmocně promoklý Alfréd a doplaval ke kraji promenády kam se asi deset minut dostával nahoru celý oplzlý a s použitým kondomem na levém rameni. Nikdo z kolemjdoucích mu nepomohl.