Můj šéf a pět idiotů! I.

 

 Jsem Leona Cardiff, ano jako to hlavní město Walesu. Je mi devatenáct a žiju celý život žiju v Londýně. Už skoro dva roky pracuji pro jednu firmu a mám v ní velmi dobré postavení. Mám střední školu Vizuální tvorby v Hradci Králové (tedy v české Republice - což by dávalo smysl s tím, že umím česky), mám za sebou i Londýnskou conzervatoř, kde jsem studovala choreografii, hudbu, filmy, herectví a zpěv trochu. Asi se dívíte proč toho mám tolik a je mi pouze sedmnáct, to bude tím, že jeden ročník jsem se naučila za dva měsíce pečlivého každodenního studia. Hodně si pomatuju a rychle se učím. JInak ráda čtu komixy, čučím na tv, hraju hry, valím se doma, trochu cestuji, teď i trochu koně, spaní a jezení. K tomu jídlu bych dodala, že mám z genů, že ať jim jak chci tak nepřiberuani kilo.A ještě jsem středně vysoká, mám přírodně černé vlasy, modro-šedé oči a... No to se dozvíte. Rodinu vlastně ani moc nemám. Otce neznám, žila jsem s mámou a dědečkem. Máma je návrhářka a navrhuje šaty, svatební, letní, na pláž, zimní.. prostě je návrhářka. A s dědou se teď moc nesetkávám, protože nemám čas, neustále jsem někde a něco zařizuji. Pak mám ještě sestru, která bydlí se mnou a bráchu, co se potuluje někdo po Londýně. Měl by být na škole, ale u něj nikdy nevím.

Po mém přípitku na našeho šéfa Vildskyho (Vildsky) jsem se hned odebrala k mému autu. Musela jsem odejít jelikož jsem měla ve Starbaksu sraz s nějakým chlápkem, co se mnou chtěl mluvit ohledně mému vzdělání či co.

 Nasedla jsem do svého Alfa Romea 159 stříbrné barvy a zavřela dveře. Koukla jsem ještě jak všichni oslavují a poté jsem se připoutala. Tašku hodila na místo spolujezdce a nastartovala. Poamlu jsem vyjela. Zajela jsem do centra Londýna do obchodního centra a našla Starbaks. Ve Starbaks jsem byla prvně, já si spíše kupovala kafčo v CrossCafé, byla to jediná kavárna Crosska v Londýně a já jí měla naproti domu. Tedy bytu.

Zašla jsem dovnitř a koukla co bych si asi mohla objednat. Vybrala jsem si tedy latté s mlékem a trochou cukru. Rozhodla jsem se zkusit i jejich novinku. ,,Dobrý den, co to bude?" oslovila mě žena mezitím co já se ještě dívala na tabuli.

,,Brý den." oplatila jsem pozdrav. ,,Jednou Latté s mlékem, trochou cukru a čokoládou navrchu."

Žena něco naťukala do kasy a pak se na mě koukla. ,,Ještě něco? Mohu vám nabídnout jahodový dort, dnes máme na všechny pamlsky slevy, pokud máte naši kartu."

Já se koukla na ty pamlsky a chvilinku přemýšlela. ,,Kolik stojí ta karta?" zeptala jsem se.

,,Padesát liber ta nejlepší." odpověděla prodavačka.

,,Tak jo a teda ten jahodový dort, kousek."

,,Jistě." usmála se prodavačka a něco naťukala do kasy. Staoupla jsem si stranou a za chvíli mi dala na tác vše co jsem chtěla spolu s kartou. Zaplatila jsem a našla volné místo pro dva. Napila jsem se kafe a.. bylo oprvadu dobrý.

Chvíli jsem tam seděla a četla si novinky co jsou na Twitteru a pak jsem si všimla toho chlápka. Šel s ním ještě někdo. Dost zamaskovaný, že jsem ho nemohla identifikovat. Ten chlápek si pak objednal a přišel si sednout ke mě.

,,Omlouvám se, že jdu pozdě." řekl na svou obhajobu a já se koukla na mobil na hodiny.

,,Ovšem, jdete o patnáct minut a dvacet sekund později." usmála jsem se.

,,Je mi to líto, jak jste viděla, ještě jsem něco zařizoval." dodal a sundal si bundu. Byl to starší muž a jak si sundal bundu odhail pevnou hruď a svaly. Jen jsem ho přelítla pohledem a více s věnovala novinkám na Twitteru.

,,Jsem Paul Wildskin." představil se a podalmi ruku.

,,Leona Cardiff." podala jsem mu ruku.

,,Tak.." sedl si.

,,O čem jste chtěl mluvit?" zeptala jsem se narovinu ať se to moc neroztahovalo, to téma.

,,Jestli jsem dobře pochopil, tak máte Vizuální vzdělání.."

,,Studovala jsem na vizuálce a conzervatoři." 

,,Jistě.. Měl bych pro vás návrh."

,,Jaký?"

,,Možná vás ale zaskočí a nebudete s tím souhlasit."

,,To nevadí, karty na stůl." opřela jsem se o stůl.

,,Měl bych pro vás..."