Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDomov II. 22.díl
Autor
katt-chan
Domov II. 22.díl
„Já vím co se tam píše.“ Řekl potichu Sasuke. Naruto to zaslechl čistě náhodou, protože stál dost blízko na to, aby jeho citlivé uši zareagovaly. „Jak to můžeš vědět, když tam chybí skoro všechno.“ Dožadoval se odpovědi a podupával nohou. Sasuke se rozmýšlel jestli to má vůbec říct a divil se, že takové špitnutí slyšel. „A není to jedno?“ Zkusil jeho zvědavost zmenšit, ale stal se pravý opak. „Koukej mi to říct!“ Vyjel Na Sasukeho nazlobeně a dupnul nohou. Tohle mu dost napovědělo. Vždycky, když Naruto dupnul vydoloval z každého co chtěl jako umanuté dítě. Zvláštní na tom bylo, že to fakt fungovalo. Jeho modré oči byly tak zvědavé a dotíravé, nedalo se to vydržet. „No tak dobře jak to vlastně děláš. Ten kukuč je hrozně otravnej dokázal bys vymámit i rámen zadarmo.“ Uchychtl se, ale hned se zas tvářil vážně. „ Píše se tam : Na tomto místě odpočívej navždy pod zemí.“ Naruto celý pobledl, když mu došlo kde to vlastně stojí. V tu chvíli štěknul Sora.
Něco nesl v tom šeru se to nedalo moc rozpoznat, až když přišel blíž spatřili v jeho tlamě malou lebku. Naruto se skácel k zemi, až rozvířil okolo prach. Rozkašlal se tak hlasitě, že kdyby tady dole někdo byl okamžitě by je našel. Sasuke se rozhlédl po mírných kopečcích hlíny kolem. Tohle všechno musí být hroby. „Naruto nejlíp uděláme, když to tu vyfotíme a zdrhnem co nejdřív.“ Naruto pomalu vstal ze země a oprášil si kalhoty. Další vlna prachu, která se pomalu usazovala na svoje místo. Sasuke pohotově udělal pár fotek vyhrabaných koster a rychle se pakoval pryč. Naruto běžel tryskem za ním a Sorou, když chtěli vyjít jedinými dveřmi, které jakž takž drželi něco je nepustilo dál jen Sora mohl proběhnout. „Proč rušíte náš klid?“ Ozvalo se odnikud. Oba měli husí kůži a nechtěli se otočit. Byli úplně v šoku, protože si mohli snadno domyslet kdo to na ně mluví.
Naruto se odhodlal a poodstoupil od dveří. Zlehka se otočil a uviděl siluetu jemně prosvětlenou světélky. Vznášela se kousek od stropu. Klučina asi tak v jeho věku na něj zvědavě pokukoval. „Proč jste sem přišli?“ Ozvalo se, aniž by chlapec pootevřel ústa, ale přitom Naruto přesně věděl, že právě on k nim promlouvá. Bylo to opravdu zvláštní, ale když se na něj Naruto díval bylo to jako se trochu vrátit v čase. „Neboj se nechceme tady nic dělat dostali jsme se sem náhodou.“ Snažil se ho uklidnit, i když se mu dost třásl hlas.
Sasuke si dodal trochu odvahy a taky se pomalu pootočil, přitom se mu protočili oči. Něco takového ještě neviděl a když do toho zapojil svou moc mohl vidět chlapce, kterým býval. Veselí klučina milující malé zelené žabky a stanování venku. Byl to jen mžik, ale řekl mu prakticky vše. Jedna jediná náhoda pro něj znamenala odchod do domova a následnou smrt. Tak smutný a přitom vyděšený nemohoucí najít svůj klid ani cestu. Jeho duše tápala po místnosti a prodlévala na pohřebišti mezi ostatními nešťastníky. Sasukemu se zamžili oči slzami. Bylo to dost dávno co naposledy brečel, ale nemohl si pomoc někdo tak silný a stejně se jeho pocit nicoty dostane napovrch. Soucítil s chlapcem ozářeným jeho nevinností. Osud je někdy tak krutý. „Víš my jsme tady proto..“ Sasuke si utřel zmáčený obličej do rukávu. „Protože chceme znát pravdu a usvědčit pachatele, kteří vám tohle udělali.“ Naruto jen přikyvoval sám by to neřekl lépe. „Jejich čas už se krátí, brzo naše pravda vzejde na světlo. Myslím, že právě na vás dva jsme čekali. Máte v sobě něco co mě nutilo se ukázat aniž bych sám chtěl. Naše pomsta bude vykonána skrze vás.“
Další díl snad brzo chápejte, že máme doma invalidu tím se to komplikuje a vždy nemám náladu nebo čas něco psát. Omlouvám se, že je tento díl vyšel až dnes.
Příště už asi poslední domov snad se budete těšit vložím co nejdřív. Stejně nevíte jaký bude konec :D
katt-chan
http://povidkyodkatt.blog.cz/