Záhada rozluštěna 30.díl

Záhada rozluštěna 30.díl

Napsala: katt-chan

Povidkyodkatt.blog.cz

Nevěděla jsem kam si stoupnout a tak mě napadlo napodobit ostatní a zařadila se do půl kruhu a postavila se hned vedle mého jediného kontaktu, který se mi snažil pomoct. Sasuke se zatím nikde neukázal a to znamenalo jediné. Buď příjmu jeho pomoc a budu se snažit nevyčnívat a nebo zůstanu sama a kdykoli mě někdo z nich může ublížit a nebo zabít. Strach ze smrti a nebo bolesti mě naučil jedno a to snažit se přežít i kdyby poslední záchrana nedorazila. Zatím se cítím jako zavřená v kleci, ze které vede jediný východ a to přímo přes několik jedovatých hadů, kteří nenechávají svojí kořist uniknout. Čas na rozmyšlenou a nebo nějaký plán zrovna před pár vteřinami  vypršel. Úzkost vystřídala pevná vůle nenechat sebou manipulovat a jednat podle svého rozumu. Danzou se postavil do středu značky, kterou skoro doteď ostatní pečlivě kreslili na zem a na rozdíl od jiných prostranství byla uklizená a zametená. Vypadala téměř jako nová, kdybych si nevšimla ošoupaného betonu a pár starých čar od nějaké tekutiny. „Vše je připraveno?“ Ptal se Danzou a my jako poslušné stádo přikývli na souhlas.

Sice jsem nic na starost nedostala, ale myslím, že můj čas předvést proč mě přijali mezi sebe teprve nadejde. Sasuke říkal, že k provedení rituálu je potřeba ještě jedna obět a pokud jí nezískali během včerejší noci, když mě sem přivedli tou obětí se stanu já, když mi to konečně docvaklo rozšířili se mi oči hrůzou. On to celou tu dobu věděl a plánoval, proto šel sehnat naváděcí zařízení, není divu, když jsou zalezlí pod zemí jako nějací krtci. Jen jestli ta věcička co mě celou dobu omezuje v pohybu má signál i několik metrů pod zemí. Kdyby se dostal, až sem určitě by ho našli, dřív než řekne policajt, ale aby se skryl tak dobře to přece není možný nic jinýho tady v podstatě není. Kde teda je?

U muzea jsem se opřel o jednu stěnu a místo toho, abych si trochu odpočinul jsem padal někam dolů z kopečka. Kutálel jsem se z prudkého svahu a občas narazil na nějaké kusy cihel a podobného svinstva, které se povalovalo po celém okolí. Konečně jsem narazil na nějakou zeď, o kterou  jsem se silným nárazem zastavil a zchodil jsem na sebe dalších pár cihel a kus omítky. Před očima mi vířily malá duhová kolečka a hlava začínala třeštit nesmírnou bolestí. Chytl jsem se za hlavu a ve vlasech nahmatal bouli a  kousek od ní mokrý flek, ani jsem se nemusel koukat na ruku, protože jsem dobře věděl, že  při pádu se mi povedlo udeřit se o jeden ostrý  šutr do hlavy a teď mi tam teče krev, která se za chvíli vsákne do vlasů. Z kapsy jsem vyhrabal kapesník a zlehka otřel ránu. Pálilo to jako čert a když jsem se podíval na kapesník celý od krve zatmělo se mi před očima. „Sakra!“ Zanadával jsem nahlas a sykl bolestí. Co mám jako teď dělat? Podle toho krvavého otisku na kapesníku, už bych měl být v bezvědomí a nebo za chvíli budu. Dneska je den fakt blbec a vysílačku jsem zapomněl na motorce. Přednější než posily a nebo moje zdraví je Sakura. Musím jí najít dřív než bude pozdě. Dobře vím co se jí stane za 26 minut. Přesně v tu dobu bude dvanáct hodin, dvanáct minut a dvanáct sekund a za tu krátkou chvíli se musím pokusit mou lásku zachránit.

Danzou pokynul svým oblíbencům v maskách a ti jako poslušní pejsci odešli do knihovny, během chvíle byli zpátky i se zakrytými nádobami. Co v nich bylo jsme se dozvěděli hned, protože z nich sundali kusy hadrů, v kterých byli až doteď zabaleny jako nějaké drahé zboží. Pro někoho to mohlo být odporné, ale pro ně to znamenalo úplně něco jiného. Obdivovali obsah nádob. Sakura se chtěla hned odvrátit, ale ten co se jí snažil pomoct se obrátil čelem k nádobám a tím ji trochu popostrčil. Zůstala zkoprněle stát a zírat někam do dálek a nevnímat co je právě před ní.