Jsi prorusky, nebo proamericky smýšlející. V obou případech mír s tebou.

Po chvíli, co ze snu začala bečet jedna ovce, se přidalo celé stádo. Nadešel čas chaosu a paniky a pastevec ani jeho psi nebyli tomu zabránit, když se stádo rozeběhlo k propasti.

Jsi prorusky, nebo proamericky smýšlející. V obou případech mír s tebou.

 

 Války. Kdo za ně může? Kdo může za nesnášenlivost mezi námi, lidmi, a co nás nutí jít a ubližovat, mrzačit a zabíjet jiné? Jsou to pudy, které nám přikazují rozšiřovat své území pro další pokolení? Nebo bolest a traumata nashromážděné v našich genech za tisíce generací ? Někdy je ve hře, co roztáčí válečnou vřavu víra, nadřazenost, ego nebo obyčejná zlodějina .

Jedno mají války společné.  Můžou za ně lidé a zdaleka to nejsou ti nahoře ve vládách, anebo korporacích, které ovládají svět. V demokraticky smýšlejícím společenstvu mají na svědomí války obyčejní lidé svými názory, protože jejich názory a pocity využívají "vládnoucí". Každý nesnášenlivý názor vyslovený v hospodě nebo na ulici, doma nebo v práci, na sebe kupí další nesnášenlivost, vzniká obecný názor, názor lidu, který „bývá vyslyšen“, bývá překroucen a využit přesně tak jak se mocným hodí.

Co jsou naše názory a kde vznikají? Vznikají u televize, novin, internetu. A kdo je tam dává? Lidé, kteří zažili válku na vlastní kůži, nebo jsou pouzí senzacechtiví novináři?

Obyčejným lidem, i většině vojáků, kteří dnes přežívají uprostřed válečné vřavy na východě Ukrajiny, je naprosto jedno, která ze stran zvítězí.

Přejí si jediné. Konec války.

Až na naše domy budou dopadat bomby, budeme si přát to stejné.

A mezitím záběry našich zničených měst a snímky těl budou k vidění v civilizacích tisíce kilometrů daleko. A budou se vést polemiky, kdo za to může. A budou se formovat další názory a hledat další důvody proč rozpoutat další destrukci nějakého národu.

Člověk není krvežíznivý tvor, pouze koná unáhleně bez pokory k bolesti, kterou je naše jednání schopno vytvořit. Zkrátka, za válečné neštěstí si můžeme svou hloupostí. Slova nejsou jen slova, bývají vyslyšena a je podle nich jednáno. Máme na výběr. Můžeme víc mluvit než myslet a na základě polopravd ukazovat, kdo je špatný a svým jednáním vnášet do společenstva jen další nesnášenlivost, napětí a zlobu. Můžeme vinu dál házet na jiné a sebe vydávat za neomylné a silné s nárokem vést ostatní.

Anebo přestaneme poslouchat našeptávače "pravd", budeme ignorovat vyvolávání války, protože na závěr to odneseme my, obyčejní lidé, modlící se za mír.

Pokud chceš válku, mluv o ní, přidej se na některou stranu a nakonec ji přivoláš. Kdo se svým hlasem přiklání k jedné z válčících stran, stává se vrahem.

Pokud chceš klid a mír, začal jsi hledat svou odpovědnost a i potom pamatuj, jaký má tvůj hlas nebezpečnou sílu.

 

 

---