Transformace

Po celý čas běžím

běžím a říkám si
Zvládne to?...

– Nežiješ nějak divně?
ptá se hlas v mé dost zarostlé hlavě
nežiješ ňák(!) – Divně??...

Minul čas kdys chodil nahý po louce 
a v trávě sbíral kopretiny
minul čas kdy se ti v kostele při bohoslužbě
honily hlavou ty nejhříšnější myšlenky
minul čas kterýs promarnil 
nad sklenicemi dvanáctistupňového ležáku a minul ten čas 
kdy ses pokoušel nasoukat svůj život
do systému pětistupňového hodnocení

Potáhnu a vysvléknu se
s propocených džínsů
dám konvici na sporák
a smažu všechen spam
co za poslední měsíc přišel

Já divě žiju 
a všichni si to občas říkáme
tak nekecej a radši poaraď... 

poraď jak se poprat se samotou
se kterou se všichni rodíme
Ha
Teď mlčíš Hlase v mé dost zarostlé hlavě
co?...

– Možná hlava není ještě zarostlá dost
možná byla hodně teplá zima
a všechny horké myšlenky nestačily zavčas zchladnout
možná si už zapoměl jak chutná stav očekávání
 
– a minulosti prožitku – možná...

...a stejně se jednou podívám na Mallorku 
a najdu konečně ztrcené účetní knihy

Ne příteli to už – bylo

– Jednou snad budu s Vámi moct i promluvit

Teď!

Právě teď!

tu stojíš!

Zastavil ses!...

a zalíváš horkou vodou lógr z alberta
a říkáš si

Zvládne to?...