Na každém rohu

,,Barun!"

,,Jeniffer pospěš!"

,,Kde to je?!"

,,Já nevím, zmizelo to!"

,,Za tebou! Uskoč!"

Barun se obrátí. před ní je monstrum co vytvořila příroda po jedné hnusné záležitosti lidí v jednadvacátém století. Barun polkla a tvor jí sledoval.

,,Uteč!"

,,Bez tebe nikam nejdu Jen!"

,,Vypadni odtud!"

Jeniffer otevřela v zemi nějaký poklop a Barun k ní začala couvat. Tvor šel za ní. Barun dovnitř skočila a Jeniffer za ní. poklop se zabouchl a pak byla slyšet bouře. Obě si oddechly a po zdi sklouzli na zem.

J - ,,To bylo o fous."

B- ,,Musíme pryč."

J - ,,Kam?"

B - ,,Někam."

J - ,,To znamená?"

B - ,,Do toho svítícího kruhu."

J - ,,Ty jsi se naprosto zbláznila."

B - ,,Když budem rychlý povede se nám to."

J - ,,A když ne?"

,,Tak nevím."

,,Tak se vrátíme."

,,Co když tu budou dřív?"

,,Postavíme se jim.!"

,,Ale nemáme zbraně! Co pak chceš dělat?"

,,Na co máme výcvik?!"

,,A na co mozek?!"

,,Naši předchůdci snad měli mozek, když nám tohle způsobili?!"

,,Oni ho měli, ale nenapadlo je, co všechno se může pokazit!"

,,A proto pořád trváš na tom, že když odejdeme do toho svítícího kruhu, že se nám změní osud?!"

,,Jo!"

,,Co když se zhorší?!"

,,Tak nevím..."

Podívají se na sebe.

,,Baru,"

,,Ano Jen?"

,,Jsi opravdu skvělá kamarádka."

,,Ty taky."

,,Díky."

,,Nemáš zač Jen, měly bychom si v týhle době pomáhat."

,,Myslíš, že tu bude voda?"

,,Nevím, je to starý kryt. Možná zbytky."

,,Anebo zkažená voda."

,,Taky možný."

Jen se natáhla na stěnu a stiskla tlačítko. Rozsvítilo se tam malé světlo. Zvedly se a šly prohledávat kufříky co tam byli.

,,Zkažená!" zašklebila se Barun.

,,Fuj!" vykřikla Jen. ,,Taky."

,,Žádná jiná není," podívala se Barun na Jen.

,,Tohle nemáme možnost přežít."

,,Buď se zabijeme navzájem, anebo se necháme roztrhat od těch tvorů."

,,Anebo v klidu zemřeme v krytu."

,,Co ti přijde jako lepší řešení?"

,,Při smrti nahoře budem v bolestech. Když bychom se chtěli zabít navzájem, museli bychom mít zbraň, kterou nemáme, a museli by to být přesné rány, které nevíme kam dát. A pomalá smrt tady, bez jídla a vody... tři dny mučení."

,,I více."

,,Anebo projít tím mihotavým světlem."

,,Chceš?"

,,Jo," podívaly se na sebe, ,,nic jiného nám asi nezbyde."

,,Do dalšího krytu bychom se nedostaly a tady není voda ani jídlo."

,,Baru," chytily se za ruce, ,,ať se nám stane cokoli, jsi ta nejlepší kamarádka!"

,,Jen," opřely si o sebe čela. ,,Tohle neříkej. Zvládneme to, jako všechno ostatní."

,,Baru, co když to nezvládneme?"

,,Tak umřeme v krutém světě bok po boku."

,,Ah.. Baru, pomatuj."

,,Jen, vždycky."

Zvedly se a otevřeli poklop. Rozhlédly se. Vylezly ven a tiše se vydaly k svítícímu kruhu. Rozhlédly se snad na všechny strany až vylezly na jednu horu písku. Postavily se a podívaly se na sebe. Dole byl svítící kruh. Objaly se a zajásaly. Rozeběhly se tam. Barun byla v běhu rychlejší. Kus od kruhu se ohlédla a Jen za ní běžela. Barun jím proskočila a spadla do... trávy?

Čekala.

Nic. Nikde nikdo. Svítící kruh se uzavřel a Jen nikde. Barun tomu nemohla uvěřit. Její jediná kamarádka tam zůstala, anebo jí něco dostala, nebo to nestihla? Nesmysl, musela by být pěkně daleko aby to nestihla. Barun do očí vtrhly slzy. Pomalu se zvedla a odcházela pryč...