Šero

Slunce se do kopců nesměle potápí
na konci pokoje sestřička zívá
Měsíc je zahalen pláštěm a pod kápí
jakoby svoji tvář před nocí skrýval
 
V tom se však rozlily stříbrné paprsky
do míst co byla jen před chvílí tmavá
a já své sestře řek, mužně a bratrsky
Běž už spát, Bledule, zítra se vstává
 
Tak tu teď sedím sám pod lampou odlesků
a jako naschválem dochází káva
 
Přemítám jestlipak dočkám se rozbřesku
nebo snad na polštář klesne mi hlava
 
Pak jako námořník za vůně třezalky
odplouvám ve vraku do snů a do dálky