Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDuše
Autor
amoresperros
Ticho se mi v mojí hlavě, pomalinku rozpíná. Ale vidím jasnou záři, co se na mne usmívá. Tělo je již dávno mrtvé, ale duše má bloudí dál. Zapomínám na svůj život a nakonec to nejsem já.
V nitru prázdná, nikdo mne nevidí, brouzdám se lidskými činy, nahlížím do myšlenek, soukromí, sleduji to, co dělají v posteli. Sice bych neměla, ale já jsem jen průhledná hmota, za své posmrtné chyby se opravdu nestydím, ani toho nejsem jako mrtvá schopna. Přibližuji se k Bohu, čím blíže jsem, tím více se klidním. Splynula jsem s ním úplně, již jsem očištěna. Teď jsem znovu čistá bytost bez viny. Ať se snažím sebevíc tak už žádné chyby nevidím!
1 názor
...za své posmrtné chyby se opravdu nestidím... za nestidím se styď! :-) Taky za absenci mezer za interpunkcí. Obsahově se jedná -- domnívám se -- o záznam mihnuvší se představy. To se stává, že člověka občas napadne něco, s čím si neumí poradit. Je-li takový nápad zaznamenáníhodný, se dozví teprve potom, co jej zaznamená a předloží někomu k přečtení (nebo možná jen odloží a po čase přečte sám).