Krajka, nebo pěna?

Idi i smotri

Je sobota, pravé poledne, nevěřící Tomášové pozorují stoupající rtuť v teploměrech. Ta nevíra je poutá k balkónům, takže ještě neopustili poušť sídliště. Ti, co tak již učinili, opustili své domovy, své blízké a vydali se hledat bezdomoví do ulic města. Jediné, co v něm nyní nepůsobí vyprahle, jsou prsa dívek. Každá připomíná alegorii Svobody, barikádnici z Delacroixova plátna. Svobodné k hříchu, ve válečné vřavě pohledů mužů, zůstávájí v bezpečné zóně obrazu: lze se jen dívat. Tak tedy jdi a dívej se, pražský chodče!

Azyl

V bezmasé jídelně opět nacházím chrámový azyl. Usedám k výkladci do nového prostoru záQuadria s chromovaným portrétem Franze K. Kéž by mu bylo dopřáno nalézt azyl na tomto světě. Pokoušel se nalézt ho v psaní? Zavinoval se do textu jak milenci do deky? Nebo bylo jeho psaní jen rozšiřováním bitevního pole odcizenosti?

Lurdy

Příkopy jsou takovou lázeňskou zónou tohohle města. Sem chodí muži pro hojivou inspiraci. Jako na kolonádě pouštějí se po směru kutálejících se zadnic a sem tam upijí z pramene rozhaleného výstřihu. Pro erotomany je to tady jako Lurdy pro mrzáky. Ach, ty Příkopy.

Zázrak

Pod jedním z paláců podujetí. Mladík s patkou na klávesy doprovází ženu vyprávějící o zázraku. Někomu bylo smrtelně těžko a náhle vše polevilo. Několik lidí k tomu mává prapory. Není na nich nic, žádné znamení. Copak je zázrak tak málo?

Family

Z metra stanice Muzeum vystupuje dívka. Na bledém hrudníku má vytetováno Family. Pod nápisem dvě upomínky k rodinnému štěstí. Drobné, jako už štěstí bývá.

Rozhraní

Opačný směrem, k nástupišti, sestupuje dívenka s drobnými šortkami. Tahle drobnost ovšem je nepřehlédnutelná. Záhyb těla, kterému konec látky poskytuje erotické rozhraní, stahuje pohledy mužů jako výška sebevrahy.

Krajka, nebo pěna?

Pod obchodem s luxusním prádlem ve Vodičkově se štosují mladí muži. Vedle je pivovar, a tak není jisté, co ty hulány vlastně svádí: zda fetiš, nebo lupulin. Z výrazu tváří to zřejmé není - obojí nemálo oblbuje.
 

Kriminálka Anděl

Ve Zborovské na pultu večerky seřazené melouny. Jak kluci v červených trenýrkách před hodinou tělocviku. Někdo je morbidně zabalil celé do igelitu. Cožpak neví, že takhle se těžko dýchá těm klukům, už jsou celí zdřevěnělí. Ve Zborovské na pultu to vypadá na další díl kriminálky Anděl.